Pralesničky

Obojživelníci » Pralesničky  

ŘÍŠE:                  Animalia (živočichové)

KMEN:                 Chordata (strunatci)

PODKMEN:           Vertebrata (obratlovci)

TŘÍDA:                Amphibia (obojživelníci)

ŘÁD:                   Anura (žáby)

ČELEĎ:                Dendrobatidae (pralesničkovití), Aromobatidae

RODY:                 Allobates, Ameerega, Anomaloglossus, Aromabates, Colostethus, Crypthophyllobates, Dendrobates, Epipedobates, Hyloxalus,Mannophryne, Nephelobates, Phyllobates,  Ranitomeya

DRUHY:                 existují různé druhy, já uvedu jen některé druhy, viz níže, které se u nás nejčastěji chovají

Pralesničky ve volné přírodě:

 

Pralesničky pocházejí z pralesů jižní a střední Ameriky. Záleží na druhy žáby.

Do podvědomí lidí se dostaly svou jedovatostí, která jim slouží k obraně před predátory. Pralesničky svou kůží - v případě ohrožení  - vylučují toxiny, které jsou v menší či větší míře jedovaté. Některé mohou způsobit dráždění, jiné mohou způsobit i smrt – za nejjedovatější se považuje Phyllobates Terribilis (pralesnička strašná), která svým jedem dokáže usmrtit až osm dospělých lidí.

Jejich jedu začali využívat domorodí indiáni, kteří se jed z jejich těla naučili dostávat tak, že buď hroty šípů či šipek otírali o žabí tělo, či dokonce žáby opalovali nad ohněm a do nádoby zachytávali odkapávající jed.

Jak již bylo řečeno, pralesničky obývají deštné pralesy, z toho vyplývá, že žijí ve změti rostlin, jejich kořenů, listů a mohou žít také v blízkosi potůčků či řek, zkrátka tam, kde se udržuje stálá vysoká vzdušná vlhkost. Významnou roli v životě pralesniček hrajou epifytní rostliny, jako jsou bromelie. Žáby v těchto rostlinách nacházejí úkryt a slouží jim k rozmnožování.

Dnes jsou pralesničky ve volné přírodě ohroženy. Hlavní vliv na jejich úbytek má expanze člověka do lokalit, kde žijí a ničení jejich přirozeného prostředí. Na zahraničních stránkách se uvádí, že pralesnička  d. auratus se naučila žít i v blízkosti lidí nebo na uměle vytvořených plantážích na pěstování rostlin či různých menších skládkách, kde místo listů bromelií nalézají úkryty v plastových kelímcích, plechovkách apod., ve kterých se také metamorfují pulci.

Ve volné přírodě se žáby živí převážně termity, mravenci a podobným drobným hmyzem, z něhož získávájí toxiny, které potom samy vylučují.

Chov v zajetí:

Pralesničky již není problém sehnat u chovatele či na burzách a chovat je doma. Abychom však žábám zajistili kvalitní život, měli bychom znát jejich přirozené prostředí a podle něj jim vytvořit podmínky pro chov v zajetí.

Paludárium/Terárium:

žáby chováme v paludáriech či vlhkých tropických teráriích o rozměrech 60*40*50 nebo 50*40*40 cm pro dospělý pár či pro měnší skupinu . Snadno si vypočítáme minimální velikost terária tak, že na menší druhy pralesniček počítáme 15 litrů na jednu žábu a u větších druhů 25 litrů na jednu žábu.

Jako substrát použijeme buď:

• drobné kamínky o větší frakci, keramzit  – jejich výhodou je snadná údržba a zajištění hygieny v teráriu
• rašelinu či lignocel – jejich výhodou je udržení vlhkosti, ale nevýhodou, že se na žabky bude lepit a ty se do dlouhýchvláken lignocelu mohou zamotávat, je třeba proto být opatrný při výběru
• mechy, rašeliník – jsou k nezaplacení – udržují v sobě hodně vody a tím pádem udržují stále vysokou vlhkost v teráriu a působi hodně dekorativně, pokud nám mech odumře či uhnije, můžeme jej snadno nahradit novým (nejčastěji používanými mechy jsou rašeliník, bělomech)

Všechny tyto substráty lze volně kombinovat dle potřeby. Rozhodně bych nedoporučila písek či různé drobné kamínky s ostrými hranami – žáby se o ně mohou snadno poranit!

Pokud budeme zařizovat paludárium s vodní plochou, dáváme pozor na to, aby vodní část nebyla příliš hluboká, popř., aby se z ní žáby mohly bez problému dostat zpět na břeh – pomocí kamenů, dřeva a jiných dekorací nebo zajištění pomocí síťky  - u té bych ale dávala veliký pozor na velikost ok a pevnost, aby se do ní žáby nezamotaly či si nezlomili nohu nebo se v ní nohou nezasekly.

Dendrobátky totiž nemají mezi prsty na nohou plovací blány a tudíž nejsou zdatnými plavci – z toho vyplývá, že se mohou utopit, pokud by spadly do hluboké vody a nemohly se dostat ven.

Rostliny:

Hrají důležitou roli, protože pomáhají udržet vlhkost, tvoří kysllík, poskytují úkryt a slouží k rozmnožování. Můžeme použít různé druhy rostlin, které mají rády vlhko a také by jsme neměli zapomenout na broméliovité rostliny, které mají žabky nejradši ( v mém teráriu chodí do bromélie hlavně spát).

Rostliny, které jsou vhodné:

Scindapsus, Neoregelia, Vriesea, Fittonia, Ficus Pumilla, Phalenopsis, Guzmania, Bilbergia, Guzmania, Tillansia, Pepperomia …

Dekorace:

Při výběru dekorací dbáme na to, aby se o ně žáby neporanily a aby nebyly z nevhodných materiálů. Žáby dýchají celým povrchem těla a pokud by dekorace byly chemicky ošetřeny žabky by se mohly otrávit a zahynout (např. pokud bychom použili větve ze zahrádky, které byly chemicky ošetřeny proti škůdci).

Můžeme volit různé větší kameny, zkamenělé dřevo používané v akvaristice, liány, kokosové dekorace a skořápky, korková kůra, dubové a bukové listí, mech, různé skalky s vodopády, mlhovače atd…

Při dekorování pozadí dbáme na to, abychom také použili netoxické materiály! (o výrobě pozadí se zde rozepisovat nebudu, protože je toho na internetu přehršel).

Vybírame pouze takové materiály, kterým nebude vadit vlhkost a nebudou hnít, volíme také podle toho, zda terárium bude sloužit na chov či jako dekorace. V chovném teráriu můžeme volit dekoraci jednoduchou, snadnou na údržbu a kontrolu (např. plastové krabičky od mýdla, substrát snadný na údržbu, filmové krabičky tzv. filmovky,petriho misky).

Nezapomeňte na hlavní zásadu, že dekorace musí být především bezpečná!!!

Teplota a vlhkost:

Je dalším důležitým faktorem. Teplotu bychom měli urdžovat na 23 – 25 ° C s nočním poklesem o dva až tři stupně. Pozor na dramatické změny v teplotě (nad 30 a pod 20 – krátkodobě je žabka přežije, ale při delším trváním může uhynout – pozor dáváme hlavně v létě na vysoké teploty a pokud teplota stoupá, je důležité zajistit ochlazování terári např. pomocí větráčku od PC…). Pokud máme v místnosti naopak chladno, můžeme terárium vyhřívat pomocí:

• Zářivek
• Topným kabelem
• Akvaristickým topítkem (pokud máme nádrž s vodní plochou, do které umístíme topítko o optimální wattáži)

Vlhkost v teráriu udržujeme mezi 80 – 100 % a to:

• pravidelným ručním rosením
• mlhovačem
• rosícím systémem.

Dáváme pozor, aby vlhkost dlouhodobě nebyla nižší než se doporučuje.

Teplotu měříme teploměrem, vlhkost vlhkoměrem.

Teplotu vody bycho měli udržovat na 23 ° C.

Pozn.: teplotu udržujeme podle druhu, uvedla jsem pouze obecné podmínky, které se mohou druh od druhu lišit a žába žijící v horských oblastech bude potřebovat teplotu nižší než žába žijící v  nížinné oblasti.

Chov a rozmožování:

Můžeme chovat buď v párech nebo ve skupině. Při chovu ve skupině se doporučuje jeden sameček na dvě až tři samičky, protože samci mezi sebou bývají teritoriální a mohou vést agresivní souboje. Vše ovšem záleží na velikosti a vybavení terária a druhu chovaných žabek.

U pralesniček lze poměrně těžko rozeznat pohlaví. Sameček bývá o 2-5 mm menší než samička, která je robustnější. U různých druhů existují pak rozdíly např. ve velikosti přísavek na prstech či délce zadních prstů, či vytahaný vak na krku v případě používání.

Nejspolehlivějším znakem, jak rozeznat samce od samice, je zvukový projev samců, pokud pohlavně dospějí. Začnou lákat svým zpěvěm a cvrlikáním samičky a podle toho můžeme určit pohlaví chovaných jedinců.

Málokdy nám chovatel nabídne pár, pokud ano, bude dost drahý a těžko zjistíme, jak je starý. Pokud by nám jej prodal neseriózní chovatel stane se, že pár bude už starý a může být neplodný a inkasuje tak na naší neznalosti a neopatrnosti.

Lepší je obstarat si skupinu mladých žab přímo od chovatele, v nejlepším případě si s ním domluvit schůzku u něj doma a podívat se na jeho chov, odkoukat nějaké fígle a na všechno se poptat a vidět na vlastní oči.  U takto zakoupené skupiny mladých žab nedochází k agresi a soubojům a časem se ukáže, kolik je ve skupině samců a samic a podle toho skupinu můžeme upravit, popř. dokoupit samice, samce, vyměnit žabky, oddělit páry atd…při dokupování dospělých žab musíme dávat pozor, aby se jedinci snesli a nebojovali mezi sebou.

Rozmnožování: samice naklade vajíčka na vlhké místo (listy bromelin, petriho miska přikrytá kokosovou skořápkou, filmovka…) a samec je následně oplodní. Pokud vajíčka nejsou oplodněná, zhnijí.  Většinou to bývá 5 -25 vajíček – záleží na druhu a o ty se stará samec – brání je a zvlhčuje, po 8 -21 dnech se líhnou pulci a ty samec přenáší do různých míst, jelikož pulci jsou kanibalové a do vody vylučují látku, která zpomaluje růst ostatních pulců (vyjímka phyllobates vittatus).

U pulce potom nastává metamorfóza, kdy se žábry přemění na plíce, narostou zadní a přední nohy a zmizí ocásek. Tato miniaturní žába má už vše, co žába dospělá, není však schopna rozmnožování to trvá několik měsíců až let v závislosti na druhu žáby.

Potrava:

Žáby přijímají drobný živý hmyz, který si musíme chovat doma, protože vyžadují každodenní krmení, mláďata i 2x denně. Krmíme hmyzem adekvátní velikosti v závislosti na velikosti žabky, který bychom měli obalovat ve vitamínech minimálně obden. Důležité je dávat pozor, aby vitaminová směs obsahovala vitamín D3, který pomáhá vstřebávat vápník. Můžeme krmit tímto hmyzem:

• Octomilky – nejčastěji používané – máme větší a menší druh mušek
• Mikrocvrčci – vylíhlí cvrčci
• Chvostoskoci – velice drobný hmyz
• Zrnokazi – drobní broučci pěstovaní na fazolích

Drobný smýkaný hmyz, mšice… - můžeme si hmyz nachytat na louce, ovšem dáváme pozor, aby nebyl ze znečištěných oblastí z města, blízko cest, postříkán hnojivem … !!! Zkrmujeme opět hmyz adekvátní velikosti.

Pokud si potravu chceme pěstovat sami, musíme sehnat od chovatele násadu a z ní si vypěstovat další chovné kultury již sami. Každý hmyz vyžaduje jiné podmínky a nároky (opět – na internetu je spousta návodů na chov krmného hmyzu  a každý si již dokáže vyhledat potřebné informace sám – doufám J).

Žáby, které jsou chovány v zajetí nejsou jedovaté!!! Nepříjimají potravu jako v přírodě, ze které by si mohly vyrábět jed.

Na závěr uvedu několik druhů, které jsou u nás nejčastěji k dostání:

Dendrobates Auratus

Dendrobates Leucomelas

Dendrobates Tinctorius

Phyllobates Vittatus

Žáby se nedoporučuje chytat do rukou a po manipulaci s nimi bychom si vždy měli umýt ruce!!!! nehledně na to, že žabku odchytem do ruky stresujeme.

Tohle by bylo asi vše k základním informacím o chovu pralesniček.  Páření a odchovu v zajetí bych věnovala další článek, pokud si ho někdo bude přát J

Na internetu existuje mnoho rad, článků, diskuzí na tohle téma, toto měl být pouze malý základ k tomu, co by měl vědět člověk, který si chce tyto překrásné žabky pořídit a má sloužit pouze jako vodítko. Je vždy dobré si o druhu, který si hodláme pořídit nastudovat bližší informace, tohle jsou pouze vodítko a doufám, že i tak někomu poslouží.

Jana

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Líbilo se: 13x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 17.02.2011 • Upraveno: 17.02.2011 • Přečteno: 742x

Další články tohoto autora

27.08.2011		Pralesničky III - Dendrobates auratus	106x
19.02.2011		Pralesničky II - rozmnožování	497x

Komentáře návštěvníků