Pralesničky II - rozmnožování

Obojživelníci » Pralesničky II - rozmnožování 

Pralesničky II – rozmnožování

Jak jsem slíbila, svůj další článek bych chtěla věnovat rozmnožování pralesniček a to ve třech kategoriích.

1.       Kategorie: Rozmnožování ve volné přírodě

2.       Kategorie: Rozmnožování v zajetí

3.       Kategorie: Průběh metamorfózy

Aby reprodukční cyklus vůbec mohl začít, je zapotřebí, aby samec i samice již byli pohlavně dospělí a ve svém okolí musí mít vhodné podmínky, ať v přírodě nebo v teráriu.

Rozmnožování ve volné přírodě

Páření pralesniček probíhá v období dešťů, kdy se zvýší vzdušná vlhkost. Tak, jako u většiny živočichů začíná námluvy sameček: svým trylkováním, cvrlikáním a bzučením, láká samičky ve svém teritoriu a snaží se jim zalíbit. Samci jsou dost teritoriální a pokud se jeden samec střetne s druhým, často jejich setkání končí soubojem.

Když se samečkovi podaří svým zpěvem přilákat samičku, vede ji na místo, které vybere a uzná za vhodné k nakladení vajec. Většinou se jedná o tmavší hladké místo, kde se drží voda. Samec zde předvádí taneček, po kterém následuje samotný reprodukční akt.

Samice naklade několik vajec, většinou zhruba 10, ale může jich být až 25 (v závislosti na daném druhu,) které samec následně oplodní. K oplodnění dochází mimo tělo samice. O další vývoj vajec se nestará samička, ale samec. Zajišťuje, aby vajíčka byla dostatečně vlhká, chrání je před predátory. Pralesničky kladou menší počet vajíček proto, aby se o ně sameček stihl postarat a tím zajistí, aby co největší procento mláďat vyrostlo a bylo schopno zplodit další generaci.

Po jednom až dvou týdnech se larvy začínají pomalu líhnout a samec je začne na zádech odnášet na různá místa v okolí. Jedná se o různé kaluže, prohlubně v kůře stromů, listy broméliovitých rostlin atd.

Uvádí se, že odnosit takto celou snůšku pulce po pulci, může samečkovi zabrat až týden!

Tímto rodičovské povinnosti pralesniček končí.

Když je každý pulec na „svém místě“ a stráví zásoby potravy z vajíčka, začne se krmit a růst, čímž započne pomalá metamorfóza – přeměna pulce v malou žabku, která vypadá jako miniatura dospělého jedince. Tato přeměna trvá u každého druhu různou dobu, obecně ale platí, že čím menší druh, tím kratší proměna.

 

Rozmnožování v zajetí

Rozmnožování pralesniček v zajetí probíhá prakticky stejně jako v přírodě. Navíc ale každému chovateli poskytuje vidět jeden z divů přírody přímo na vlastní oči.

Základním předpokladem k rozmnožení je mít zdravý a silná pár žab. Není vhodné pouštět k reprodukci jedince s viditelnou vadou. Dobře urostlí a zdraví jedinci zajistí kvalitnější a zdravější potomstvo, které by mělo být cílem a pýchou každého chovatele.

Pokud máme vhodný pár nebo chovnou skupinu pralesniček (skupinu sestavíme s ohledem na velikost terária, jeho členitost, počet samic, samců a jejich agresi – každý by se měl řídit zdravým rozumem, nelze přesně diktovat kolik žab do jakého terária – vše je individuální) a začneme slyšet, že sameček začne zpěvem lákat samičky, je vhodné začít v teráriu hodně rosit, vydatně krmit a terárium přizpůsobit ke kladení vajec, či pár přemístit přímo do připraveného odchovného terária, speciálně vybaveného pro tuto příležitost.

Je třeba zde umístit plastové krabičky od mýdla, půlky kokosových skořápek na petriho misce – u obou by měl být vyřezaný otvor zhruba o průměru 2-3 cm, nebo černé krabičky od filmů – položit ne zcela naležato, ale tak, aby na se na dně držela trocha vody. Ta musí být i v petriho miskách a krabičkách od mýdla či jiných skrýších. Záleží na chovatelově vynalézavosti, co použije, ale musí  se dbát na to, aby byl do skrýši snadný přístup, aby se mohly snadno kontrolovat případné snůšky.

Na takováto místa kladou žabky vejce. A teď přichází chvíle, kdy se chovatel může rozhodnout, zda nechá vejce na pospas jejich přirozenému vývoji a péči o ně přenechá rodičům, nebo vejce odebere a rodičovskou péči převezme sám.

Pokud se rozhodne vejce nechat v teráriu, je pravděpodobné, že dospělosti se dožije velice málo žabek, protože dospělci mohou mláďata požírat nebo nenajdou dostatek potravy k přežití. Na druhou stranu může chovatel pozorovat přirozené chování a vývoj. Ostatně ne každý touží po potomstvu.

Pokud se chovatel rozhodne, že chce odchovat malé žabky a věnovat jim každodenní péči, musí vejce odebrat. a tmavou stranou nahoru je položit do petriho misky. Při přemisťování vajíček musí být chovatel opatrný, aby je nepoškodil – může je nabrat pružnou, tenkou, plastovou podložkou či vhodnou lžičkou. Vejce musí být částečně ponořena (asi 1 mm vody) a voda musí být 24 hodin odstátá a nejlépe i převařená. Vejce by měla být v šeru nebo ve tmě a voda by měla mít teplotu 23 stupňů s nočním poklesem o dva až tři stupně. Měl by být zajištěn přívod vzduchu a větrání - stačí vyříznout otvor.

Pokud se oplodnění nezdařilo, vejce se začnou zakalovat – plesnivět, pokud jsou oplodněná, jsou čirá a za jeden až dva týdny se začínají líhnout pulci.

Pulci jsou kanibalové a vylučují do vody látky, které zpomalují růst ostatních pulců, proto je musíme oddělit a chovat po jednom. K odchovu pulců jsou vhodné menší plastové či skleněné nádoby. Opět používáme odstátou nebo převařenou vodu a udržujeme teplotu vody 23 stupňů.

Jako nádoba na odchov postačí drobná krabička do velikosti 8*8cm zhruba s 1-2 cm vody, někteří chovatelé používají plastová pouzdra s přihrádkami, které původně slouží k úschově hřebíků, matek, šroubů, která lze zakoupit v obchodech pro kutily a každého pulce odchovají v jedné přihrádce.

(pzn. Výjimkou jsou pulci býložraví – ty můžeme odchovávat v nádobě společně – jedná se o pulce druhů  Colostethus, Epipedobates,  Phyllobates – začínající chovatel se setká nejčastěji s Phyllobates Vittatus…

Další výjimkou jsou pulci tzv. specialisti – např. Dendrobates pumilio, kteří požírají neoplozená vajíčka, která k nim naklade samice)

Pulci prvních pár dní, zhruba 4, nepřijímají potravu, protože tráví žloutkový váček a nejsou ani příliš aktivní.  Patří mezi eutrofní druhy žab, tzn. že pulci se živí sami, nejsou při krmení odkázáni na rodiče.  Když zásoby stráví,  musíme začít krmit drobnou, nejlépe drcenou potravou. Můžeme krmit drceným krmivem pro akvarijní rybičky, drceným hmyzem nebo dafniemi, sušenými kopřivami …

Při krmení bychom měli dodržovat určitá pravidla:

• Začít krmit až po strávení žloutkového váčku
• Krmit často a v malých dávkách - zabráníme kažení vody
  
• Brát v úvahu rizika vyplývající z krmení živým krmivem- zavlečení chorob
  

Pulci se také živí mikroskopickými organismy či drobnou řasou, která se tvoří na povrchu nádoby, ve které žijí, proto v žádném případě nečistěte stěny nádoby, ve které pulce chováte!

Musí se ovšem měnit voda, ve které pulci žijí a to každý den nebo obden - nespotřebovaná potrava rychle kazí vodu - přibližně 1/3, aby změna nezpůsobila pulcům šok. Opět nesmíme zapomenout použít odstátou a převařenou vodu. Při výměně lze vodu nasávat např. dětskou odsávačkou hlenů nebo injekční stříkačkou, zkrátka něčím, co pracuje na podobném principu – dáváme pozor, abychom nenasáli pulce či mu nějak neublížili.

Když pulcům vyrostou přední nohy, měli by je přemístit do terária s krytem a měl by se jim vytvořit břeh tak, aby měly pohodlný přístup na souš i do vody. Mladá žabka si takto může kdykoliv pohodlně vylézt z vody a nehrozí utopení. Můžeme jim do terária přidat trochu mechu, který udrží vlhkost.

Metamorfóza

1.       Nejprve začnou pulci růst zadní nohy a začne se objevovat náznak zbarvení

2.       Probíhá přeměna žáber na plíce, pulec se stále vybarvuje, tělo pulce se začíná měnit

3.       Po pár týdnech vyrazí pulci přední nohy (může se stát, že se objeví napřed jedna nožka a druhá nikde, ale většinou do pár dní vyroste i druhá), mění se dýchací ústrojí, vývoj úst, lebky a osifikace

4.       Pulec se dobarví, přeměna žáber na plíce je dokončena a nakonec proběhne resorbce ocasu

Neuváděla jsem počet dnů, za kolik přeměna proběhne a co se který den stane, ale popsala jsem, jak přirozeně probíhá. Druh od druhu se může lišit v rámci dnů až týdnů a na jeho průběh má vliv prostředí a teplota.

U nás se chovají druhy žabek, jejichž metamorfóza trvá zhruba 2 – 3 měsíce. Pokud žabky metamorfují a přesídlí se na souš, měli bychom jim začít nabízet stravu, kterou jedí dospělci. Pro drobná mláďata to můžou být chvostoskoci, mikrocvrčci a menší druh octomilek. Měli bychom je obalovat ve směsi minerálů, abychom předešli nemocím, deformacím a vadám ve vývoji a krmíme 1-2x denně! Vitamíny a minerály jsou obzvlášť důležité pro mladé jedince, kteří se vyvíjí a rostou!!!

Nejčastější vadou ve vývoji jsou tz. Sirkovité nohy (je to vada způsobena nedostatkem vitaminů, která postihuje přední nohy žab, nohy jsou buď příliš tenké nebo různě zdeformované či chybí) nebo skolióza.

U obou těchto vad byl prokázán nedostatek vitamínů, především skupiny B a jejich výskyt byl častější při jednostranném krmení levným neobohaceným vločkovým krmivem.

Snad tento článek pomůže začínajícím chovatelům pralesniček při jejich chovu a rozmnožování.

Jana

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Líbilo se: 12x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 19.02.2011 • Upraveno: 19.02.2011 • Přečteno: 498x

Další články tohoto autora

27.08.2011		Pralesničky III - Dendrobates auratus	106x
17.02.2011		Pralesničky	741x

Komentáře návštěvníků