Přihlaste se a využijte web naplno TERARKA.NET »

Morče domácí

 

Hlodavci » Atlas » Morče domácí 

Cavia aperea f. porcellus  | © M. Kořínek- biolib.cz

» další fotky

NáročnostVelikostVěkČasová nár.
Snadný205Vysoká
cmlet
368
Latinsky: Cavia aperea f. porcellus
Čeleď: Caviidae
Objeveno: Linnaeus, 1758
Rozšíření: Původně peruánské Andy, v současnosti téměř kosmopolitní
Potrava: Býložravec - základem potravy je kvalitní seno (nejlépe hrubé, sečené kosou), dále zelenina, čerstvá tráva, pampelišky apod. Ovoce podáváme raději v menší míře, jenom pro zpestření. Kvůli neustále dorůstajícím hlodákům pravidelně předkládáme např. větvičky ovocných stromů k ohryzu. Opatrnost je zapotřebí při zkrmování hlávkové zeleniny která způsobuje nadýmání, zcela nevhodné jsou brambory, krmiva obsahující laktózu a živočišné moučky, luštěniny, ořechy a slunečnicová semínka (organismus morčat špatně štěpí tuky - riziko vzniku obezity), tyčinky lepené vejci nebo medem apod.
Rozmnožování: Rozmnožování morčat je v domácích chovech jednoduché a bezproblémové. Přibližně v 17-ti denních intervalech dochází k říji trvající 24 hodin, během které samici viditelně zduří vulva. Po cca 60-75 dnech březosti samička rodí zpravidla 2-4 plně vyvinutá mláďata, která kojí přibližně tři týdny a zcela odstavuje ve věku jednoho měsíce. Krátce před porodem je vhodné samici izolovat od samce a do společného výběhu ji vrátit až 3 týdny po odstavu. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku 7 týdnů, samičky o dva týdny dříve a následně mohou zabřeznout až pětkrát do roka. Taková frekvence gravidit je ale značně vyčerpává, proto se doporučují nanejvýš 2-3 vrhy za rok.
Charakteristika: Morče domácí je indiány domestikovanou formou morčete divokého Cavia aperea (vědecky popsaného dokonce o 19 let později než domestikované). Tato roztomilá zvířátka poprvé přivezli z Jižní Ameriky již v 16. století Španělé, větší popularitu si ale získala až v průběhu 18. stol. v Anglii jako společníci dětí zámožných aristokratických a patricijských rodin. Do chovů kontinentální Evropy se pak výrazněji rozšířila teprve ve století devatenáctém, pro svou tehdy značnou pořizovací hodnotu rovněž nejprve přes domácnosti boháčů. V současnosti patří mezi nejčastěji chované hlodavce oblíbené v prvé řadě pro svou milou a přátelskou povahu (ve své původní domovině jsou ovšem morčata stále chována téměř výhradně pro konzumní účely). Z divoké barvy aguti bylo během staletí vyšlechtěno mnoho barevných variet, většina už indiány dlouho před invazí Evropanů (pro zajímavost - Kečuové/"Inkové", pravděpodobně z pověrečných důvodů, usmrcovali melanicky zbarvená mláďata ihned po narození, jinak jsou ovšem archeologicky doložena i mumifikovaná morčata, která byla patrně přirozenou smrtí zesnulými mazlíky dětí vládnoucí elity), nejčastěji v odstínech a kombinacích černé, hnědé, šedé, bílé a okrové. Morčata se liší také délkou srsti - angorská (dlouhosrstá), rozetová (nepravidelné chomáče), hladkosrstá a bezsrstá. Chována je též albinotická forma, dříve využívaná zejména pro laboratorní účely. Jde o společenské tvory s vysoce rozvinutou hlasovou komunikací, kterou převádějí i na své chovatele - kvíkáním se dožadují pozornosti, bubláním vyjadřují spokojenost (stejně se ozývá i samička v říji), cvakání zubů znamená strach, vztek anebo hrozbu, pískáním se pak dorozumívají mezi sebou. Dalším projevem je ojediněle se objevující zpívání, jehož význam nebyl doposud uspokojivě vysvětlen. Sluchem dokáží morčata zachytit frekvence až k hranici 100 kHz. Ideální je chov ve skupině - 1 samec a 2-4 samice, solitérně držené morče může psychicky strádat a dožadovat se prakticky neustálé pozornosti chovatele (odtud vysoká časová náročnost). Jako ubikace poslouží co nejprostornější bedna s podestýlkou (hobliny, kukuřičná drť...) a úkrytem, vhodné je nechat zvířata alespoň jednou denně proběhnout i mimo ni. Protože jsou typicky pozemními zvířaty, jinými běžně chovanými hlodavci oblíbené prolézačky, šplhadla apod. naprosto nevyužijí, tyto jim v ubykaci naopak překáží a stávají se potenciálním zdrojem úrazů. Potřebují přístup k vodě, kterou každý den měníme. Teplota postačí běžná pokojová, v létě mohou být chována venku v zastřešeném výběhu. Dospělí jedinci přečkají i naši zimu bez větších problémů, pokud mají vhodný přístřešek, zatímco mláďata mohou v mrazu uhynout. Průměrná hmotnost dospělých jedinců se pohybuje okolo 1-1,2 kilogramu, někdy však může vyšplhat až na 1,8 kg.

Pro doplnění uvádíme výčet poddruhů morčete divokého společně s postavením domestikované formy. Ta se dále dělí do tří základních výchozích variet (z nichž jen dvě jsou mezinárodně uznané), které ovšem nemají taxonomickou hodnotu a proto zde nebudou vypsány. Zájemci z řad chovatelů ušlechtilých plemen už si o nich jistě potřebné bližší informace dohledají sami na tématicky specializovaných kvalitních webech nebo v plemenných vzornících.

Poddruhy:
Cavia aperea aperea Erxleben,1777
Cavia aperea guianae Thomas, 1901
Cavia aperea hypoleuca Cabrera, 1953
Cavia aperea pamparum Thomas, 1901
Cavia aperea patzelti Schliemann, 1982
Cavia aperea rosida Thomas, 1917

Forma:
Cavia aperea f. porcellus Linnaeus, 1758

Poznámka: Na internetu a bohužel i v řadě seriózních tiskovin se lze často dočíst že "morčata chovali již staří Inkové před 5000 lety". Tento údaj je nejen silně časově nadhodnocený, ale i celkově mystifikující coby naprostý historický nesmysl - k domestikaci morčete jako převážně konzumního zvířete došlo přibližně před 2500-3000 lety v období peruánské kultury Chavín, zatímco pojem Inka se poprvé objevuje až okolo roku 1200 našeho letopočtu jako titul panovníků kečuánského města Cuzko. Mezi lety 1438-1533 už označuje vládce obrovské mnohonárodnostní říše Tawantinsuyu (v překladu Čtyři země) a po dobytí většiny jejího území Španěly "dožívá" do roku 1572 v odbojném městském státečku Vilcamba. Inkové (volně přeloženo jako králové či císaři) tedy existovali přibližně 370 let v období mezi vrcholným středověkem až renesancí a s morčaty měli společného asi tolik jako ve stejné době vládnoucí evropští panovníci s chovem králíků (u nás tento časový rozestup odpovídá době mezi koncem vlády Přemysla Otakara I. a posledními čtyřmi lety panování Maxmiliána II. Habsburského).
Žije v terárku:
Zobrazit » Zobrazit vše « Vypsat pouze chovatele z kraje:
Zakoupeno:
Zobrazit » Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků)
Biolib.cz: odkaz
Podobné:
Hledat fotografie Morče domácí
GooglePicSearchYahooYouTube videaPoslat vlastní fotku Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Zobrazit » Zobrazit fotky z nádrží návštěvníků «

© TERARKA.NET - http://terarka.net/hlodavci/atlas/morce_domaci