| Rozmnožování: |
Samice, která je jen zřídka vůči samci agresivní, vytváří kokon ve kterém bývá okolo 200 vajíček zhruba dva až tři měsíce po oplození, inkubace pak trvá 6 - 9 týdnů. Mláďata, která jsou zbarvená zcela opačně než dospělí a také obývají odlišné prostředí (zdržují se na nízkých rostlinách v blízkosti vody), je možné chovat delší dobu pohromadě v menších skupinkách. Asi do čtvrtého až pátého svleku jsou totiž vyloženě společenská. V nedostatečně větraných nádržích mají ovšem sklony k plísňovým onemocněním, což bohužel vede k časté úmrtnosti |
| Charakteristika: |
Ve své domovině poměrně hojný druh stromového sklípkana obývající spodní pralesní patra, kde velmi hustě zapřádá nízké keříky a nadzemní kořenové systémy stromů. Velice dobře plave. Jeho obranou je klamavý výstražný postoj, kdy se otočí proti nepříteli zdviženým abdomenem (kterým imituje postavení hlavy) a následný velmi rychlý útěk opačným směrem do úkrytu, exempláře odchycené v přírodě navíc používají jako další způsob obrany i ostřelování protivníka výkaly. Často ovšem také vykopává žahavé chloupky, proto je stejně jako ostatní zástupci rodu naprosto nevhodný pro alergiky. Optimální vlhkost v teráriu je 70-80% a teplota 25-30 °C. Jako substrát se hodí rašelina, hrabanka a pod., pavoukovi je rovněž nutno nabídnout větve pro šplhání, výše umístěný úkryt a misku s vodou pro snažší udržení vlhkosti. Nádrž pravidelně rosíme (pozor ovšem na možný vznik plísní!), vzhledem k tomu že jen vyjímečně sestupuje na dno, využije sklípkan jako zdroj pitné vody nejčastěji právě kapičky po rosení.
Narozdíl od většiny ostatních sklípkanů dochází u tohoto druhu ke kanibalismu jen zcela vyjímečně, pavouci se obvykle při vzájemném setkání nemají tendenci napadat, naopak se po vybubnování kódu určujícího jejich druhovou příslušnost většinou jen v klidu obejdou. Z tohoto důvodu je možné ve skutečně velkém teráriu pralesního typu s dostatečným množstvím úkrytů chovat i několik dospělých jedinců (kteří spolu vyrostli) pohromadě. Protože ale tento způsob není zcela bez rizika vzniku konfliktního jednání a dalším jeho úskalím je i problematičtější krmení, lze jej doporučit jen skutečně zkušeným chovatelům. Obecně je nejvhodnější chov jednoho kusu v teráriu situovaném na výšku o rozměrech cca 20 x 30 (a víc) x 20 cm. A. metallica dospívá už okolo dvou let věku a samice se dožívají zhruba 15 let. Nepatří mezi toxicky významné druhy a lze ji, stejně jako příbuzné a často mimořádně podobné druhy (např. A. avicularia, azuraklaasi, aurantiaca apod.), doporučit i začátečníkům. |
» Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků)
