Atlasy » Atlas » Potkan obecný
| Náročnost | Velikost | Cena | Časová nár. |
|---|---|---|---|
 | 25 | 20 |  |
| cm | Kč | ||
| 35 | 1000 |
| Latinsky: | Rattus norvegicus |
| Čeleď: | Muridae |
| Synonyma: | Potkan laboratorní, Potkan východní |
| Objeveno: | Berkenhout, 1769. |
| Rozšíření: | V současnosti téměř celý svět, především Asie, Evropa a Severní Amerika. Původní domovinou jsou bažinaté oblasti východní Asie. |
| Potrava: | Potkani jsou všežravci, ve volné přírodě se živí vším možným včetně jiných živočichů. V lidské péči je základem jejich stravy směs obilovin (oves, pšenice, ječmen) a dalších zrnin (kukuřice, rýže, len, konopné semeno, slunečnice atd.). Tuto směs jim je vhodné denně zpestřovat běžným ovocem a zeleninou. Exotické ovoce není vhodné, zejména citrusové plody mají špatný vliv na kvalitu srsti a potenci samců. Ze zeleniny se nedoporučují syrové fazole, které mohou být jedovaté, a soja, také obligátní nadýmavá zelenina může ve větším množství způsobit problémy. Důležitou součástí stravy jsou živočišné bílkoviny, u dospělých zvířat by denní dávka měla tvořit kolem 15%, u mláďat, březích a kojících samic dvojnásob. Tuto potřebu je možné pokrýt masem syrovým i vařeným, vejci, mléčnými výrobky (tvrdý sýr, jogurt, tvaroh) nebo granulemi pro psy a kočky. Doplňkově jim můžeme podávat i moučné červy. Jako všichni hlodavci si potřebují obrušovat zuby, proto jim dáváme na okus větve ovocných stromů nebo tvrdé pečivo. K dostání jsou také kompletní krmné směsi a granule přímo pro potkany. Laboratorní potkani mají tendence tloustnout, zvláště při nedostatku aktivit, proto je lepší je nepřekrmovat tučnými a sladkými jídly. Stejně tak pro ně nejsou vhodná jídla určená pro lidi, bývají pro ně příliš slaná a kořeněná. |
| Rozmnožování: | Potkani pohlavně dospívají ve věku kolem 8 týdnů, někdy i dříve. Fyzická dospělost ale nastupuje až po půl roce, proto pokud se nejedná o chov pro krmné nebo laboratorní účely, je vhodné nechat potkany dospět. V zájmovém chovu se též nedoporučuje ubytovat samici se samcem, byla by neustále březí, což je pro ni velmi vyčerpávající. Kolem osmého měsíce věku u samiček osifikuje pánevní spona a proto by měla první mláďata mít dříve, jinak by mohla mít při porodu problémy. Říje se u samic projevuje vibrováním ušima a prohýbáním se v zádech, říjící samička se nechává "ojíždět" od ostatních samiček v kleci, jedná se o přirozené chování a nikoliv o důkaz lesbických sklonů. Říje nastupuje každé čtyři až pět dnů, v přítomnosti samce může dojít i k vyvolání říje mimo termín. Sameček se samičce dvoří, očichává jí a olizuje intimní partie. V případě, že samička nemá o samce zájem, kouše ho a bije předními tlapkami, kope ho a může ho vážně poranit. Samotné páření je rychlé, trvá jen pár vteřin, ale bývá opakované. Březost trvá přibližně 21 - 24 dnů, prodlužuje se v případě že samička ještě kojí předchozí mláďata. Několik dní před porodem samička začíná být neklidná a staví si hnízdo, v tu dobu je dobré jí nabídnout vhodný hnízdní materiál, například papírové ubrousky. V porodní kleci by nemělo být příliš vybavení, zvláště ne poličky, některé samičky jsou na nich schopné porodit a mláďata se mohou poranit či zabít pádem. Samotný porod trvá obvykle jen pár hodin, samička při něm sedí a v případě, že nedojde k žádným komplikacím, majitel si ani nevšimne, že se něco děje. Obvykle se rodí 12 - 14 mláďat, někdy až 18 i více. Mláďata se rodí růžová, holá, slepá a s uzavřenými zvukovody. Pohlaví je již možné rozlišit. Pigmentace je vidět 3. den, první srst se začíná objevovat 5. den, v 7. dni se otevírají zvukovody a 13. - 14. den oči. V této době začínají mláďata opouštět hnízdo a prozkoumávat okolí. Po třetím týdnu je možné je odstavit, ale pro jejich lepší vývoj a socializaci je vhodné je u samičky nechat déle. Ve věku pěti týdnu se v zájmovém chovu předávají mláďata novým majitelům. Po šestém týdnu je nezbytné mláďata rozdělit dle pohlaví, aby nedošlo k nechtěnému zabřeznutí mladých samic. Potkani žijí v koloniích na poměrně malém území. Z jednoho páru tak může za jeden rok vzniknout kolonie čítající až 800 kusů. |
| Charakteristika: | Je to jeden z nejchytřejších hlodavců. Chová je jako domácí mazlíček nebo jako potrava pro velké druhy hadů a ještěrů. Často je zaměňován s krysou, i když se od ní výrazně liší. Dosahuje větší velikosti, má lysý, šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo (délka ocasu se pohybuje kolem 17-23 cm). Na rozdíl od krys vyhledává spíše vlhčí prostředí. Zbarvení hřbetu je šedohnědé až hnědé, spodní strana těla bývá šedavá. Samice mají 6 párů mléčných bradavek. Hmotnost potkana je průměrně 400-600g, může se stát, že v dobrých podmínkách dokonce až do 900g. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varianta Rattus norvergicus var. alba. Lze se setkat také s mnoha barevnými kříženci. Potkan se v zajetí dožívá 3-5 let, v přírodě zpravidla žije méně než dva roky. Chov potkanů je poměrně snadný. V laboratorních chovech a chovech pro krmné účely se používají klasické bedny T4, v zájmovém chovu klece. Potkani jsou sociální zvířata, proto by se měla chovat alespoň ve dvojici (mohou být spolu dvě samičky i dva samci, pár se nedoporučuje). S ochočením a výcvikem nebývá problém. Minimální rozměry klece pro dva potkany jsou 60x40x50cm, na každého dalšího potkana je třeba rozměry alespoň o třetinu zvýšit. Jako podestýlka jsou vhodné klasické hobliny. Ve vybavení klece by neměla chybět miska na žrádlo a napáječka, vhodné jsou poličky, závěsné hamaky a další prolézačky. Majitelé potkanů svým mazlíčkům často poskytují volný výběh ve vhodně vybavených prostorách. S divokými potkany se v chovu prakticky nesetkáme, všude se chová potkan laboratorní. Na rozdíl od divokého potkana není laboratorní potkan rezervoárem nebezpečných nakažlivých nemocí jako je např. leptospiróza. Role laboratorního potkana je nezastupitelná, díky snadné ovladatelnosti a rychlému rozmnožování je vhodný modelový objekt pro laboratoře. Kvůli těmto vlastnostem se též chová jako krmné zvíře pro nejrůznější druhy terarijních zvířat (Odrostlý potkan může být zkrmen jen velkými kusy jiných zvířat. Potkan se v nebezpečí agresivně a urputně brání, malým hadům a ještěrům by mohl způsopbit zranění nebo je i zabít). V současné době se začali potkani též chovat jako domácí mazlíčci, jedná se totiž o velmi inteligentní zvířata schopná se svým majitelem navázat vztah podobný vztahům se psem. Potkani se dají snadno ochočit a jsou dobře cvičitelní, v zahraničí se např pořádají s potkany závody agility. Bylo vyšlechtěno mnoho barevných variet různých srstí i stavby těla, dokonce se chovají potkani s průkazem původu. Chovatelé těchto „papírových“ potkanů se sdružují pod ČSCH v ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců. Existují 2 poddruhy a 1 varieta: Poddruh Rattus norvegicus caraco (Pallas, 1779) - potkan východní Poddruh Rattus norvegicus norvegicus (Berhenhout, 1769) - potkan obecný Varieta Rattus norvegicus var. alba - potkan laboratorní. |
| Žije v terárku: | |
| Zakoupeno: |
 » Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků) |
| Biolib.cz: | odkaz |
| Podobné: |
