Atlasy » Atlas ještěrů » Scink Schneiderův
| Velikost |
|---|
| 35 |
| cm |
| 45 |
| Latinsky: | Eumeces schneideri |
| Čeleď: | Scincidae |
| Synonyma: | Scink dlouhonohý |
| Objeveno: | Daudin, 1802. |
| Rozšíření: | Severní Afrika, Blízký východ, Kavkaz, Jižní Rusko, Malá a Střední Asie až do SZ Indie. |
| Potrava: | Krmí se různým hmyzem (cvrčci, sarančata...), hlemýždi, vejci ještěrů a v dospělosti mláďaty hlodavců. |
| Rozmnožování: | Samice klade zpravidla v červnu 6-10 vajec. Ta přesuneme do inkubátoru, kde se při 28 °C líhnou mladí scinkové za cca 60 dní. |
| Charakteristika: | Robusní scink, tělo je válcovité s poměrně dobře vyvinutými končetinami, zbarvení je variabilní dle místa původu. Samci mají robustnější hlavu a ocas je u nich na samé bázi lehce rozšířený, zatímco u samic se od kloaky zužuje pozvolna a přímo. CHováme v teráriu o rozměrech alespoň 50×50×40 cm pro pár. Na dno je vhodný štěrk nebo říční písek a několik velkých kamenů. Nutná je miska s vodou. Teplota pro chov 26–28°C, lokálně až na 40 °C, v noci pokles na pokojovou teplotu. Pokud je chceme rozmnožit, je nutné zimování - po dobu dvou až čtyř měsíců snížíme objem podávané potravy a teplotu držíme na 15–20°C. Aktivní je přes den, často i za soumraku. Jsou to nenároční chovanci vhodní pro začátečníky. Existuje 6 poddruhů: Poddruh Novoeumeces schneideri aldrovandii (Duméril & Bibron, 1839). Poddruh Novoeumeces schneideri barani (Kumlutas, Arikan, Ilgaz & Kaska, 2007). Poddruh Novoeumeces schneideri pavimentatus (Geoffroy De St. Hilaire, 1827). Poddruh Novoeumeces schneideri princeps (Eichwald, 1839). Poddruh Novoeumeces schneideri schneideri (Daudin, 1802). Poddruh Novoeumeces schneideri zarudnyi (Nikolsky, 1900). |
| Žije v terárku: | |
| Zakoupeno: |
 » Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků) |
| Biolib.cz: | odkaz |
| Podobné: |
