| Charakteristika: |
Želva bahenní obývá nejrůznější biotopy. Nalézáme ji většinou ve slepých ramenech řek, v pomalu tekoucím potocích, mokřadech, větších tůních, i stokách. Karapax dospělých želv je černý, načernalý nebo hnědý. Obvykle se vzorem tvořeným světlými, často žlutými či bílými tečkami nebo paprsky. Zespodu je krunýř žlutavý. Plastron je u mladých zvířat často velmi flexibilní. U dospělých zvířat je mimo přední část neohebný. Hlavu má pokrytou souvislou vrstvou rohoviny, ocas je kuželovitý, dosti dlouhý, na prstech s plovacími blánami má drápky. Samci se od samic odlišují délkou a šířkou ocasu a zakřivením plastronu. Samci mají hnědou duhovku, samice a mláďata žlutou. Plastron samic je plochý. Samice jsou větší. Aktivní je ve dne. Tyto želvy přečkávají zimu ve stavu hibernace (asi od října do dubna). V zajetí se dožívá okolo 40 let (v přírodě až 120 let). V ČR je chráněna jako kriticky ohrožený druh a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně (jediná naše původní želva), pro její chov je nutné povolení, přičemž jedinec nesmí pocházet z volné přírody, ale pouze od registrovaného chovatele. Je známo 16 podruhů, včetně poddruhu Emys orbicularis orbicularis - želva bahenní evropská. Chováme ji v paludáriu s písčitým dnem, potřebuje větší díl souše a místo na vyhřívání, vodní sloupec cca 30 cm. Zazimování není nezbytné, ale jeho absence výrazně zkracuje její život.
Poznámka: Populace bahenních želv ze Sicílie jsou samostatným kryptickým druhem Emys trinacris (kryptický = ukrytý uvnitř jiného druhu, odlišitelný jen analýzou DNA). |
» Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků)
