Velikost | Věk |
---|---|
10 | 50 |
cm | let |
23 | 80 |
Latinsky: | Terrapene carolina |
Čeleď: | Emydidae |
Objeveno: | (Linnaeus, 1758) |
Rozšíření: | Kanada (jih st. Ontario), USA (Alabama, Arkansas, Connecticut, Delaware, District of Columbia, Florida, Georgia, Illinois, Indiana, Jižní Karolína, Kansas, Kentucky, Louisiana, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Mississippi, Missouri, New Hampshire, New Jersey, New York, Ohio, Oklahoma, Pennsylvania, Rhode Island, Severní Karolína, Tennessee, Texas, Virginie, Západní Virginie), Mexiko (Campeche, Quintana Roo, San Luis Potosi, Tamaulipas, Veracruz, Yucatán). Introdukována do souostroví Mariany (Guam), starší záznamy o výskytu v Belize neprokázány |
Potrava: | Živí se houbami včetně jedovatých (jejich toxiny si ukládá v tkáních, čímž se pro predátory sama stává jedovatou), stonky, listy, květy i plody rostlin, plži, žížalami, hmyzem apod. Nepohrdne ani mršinou. Mláďata jsou téměř výhradně karnivorní, podíl ostatních složek je navyšován postupně v průběhu růstu a dospívání. V potravních nárocích jsou tyto želvy značně individualistické - co jedné vyloženě chutná, může jiná tvrdošíjně odmítat, což je třeba respektovat a nabídnout zvířatům co nejpestřejší výběr. Odmítání potravy může být také reakcí na nějaký nepříznivý faktor v chovných podmínkách. |
Rozmnožování: | Samci dospívají mezi 5-6 rokem života, samice v 7-8 letech. K páření dochází průběžně od ukončení zimního spánku až do října. Jedno oplození vystačí samicím až na čtyři roky snůšek, obvykle v počtu 1-2 za sezónu (od května do července) po 3-5 vejcích v průměru (rozmezí 1-11), mnoho samic se ale nerozmnožuje každoročně. Vejce jsou zahrabávána do písčitého až jílovitého vlhkého substrátu, inkubace trvá 53-110 dní. Optimální teplota je 29-31 °C. J. Zych v knize Želvy v přírodě a péči člověka (vyd. Brázda, 2006) zmiňuje jako chovateli pro tento účel doporučený podkladový materiál vermikulit/voda nejprve v poměru 1:1 po dobu cca jednoho měsíce, a následně ponechání substrátu přirozenému vysychání až do vylíhnutí mláďat. Novorozeňata měří 3-3,5 cm. |
Charakteristika: | Základní zbarvení je hnědé až olivově hnědé s různým vzorem. Většinou se jedná o nepravidelné, podélné, žluté až oranžové skvrny. Plastron je žlutý až hnědý s nepravidelnými tmavými skvrnami, hlava a nohy jsou různě skvrnité. Horní čelist je opatřena menším hákem (nezbrušovat!). Samci mají zářivě červenou duhovku zatímco samice šedou nebo hnědou, zde se jedná spolehlivý znak v určení pohlaví. Aktivní je za šera - na otevřených prostranstvích za úsvitu a soumraku, v lesích a za deštivého počasí po celý den. Patří mezi tzv. krabičné želvy - plastron má příčně rozdělený na dvě pohyblivé části umožňující v případě ohrožení přitažením jeho okrajů až ke karapaxu celý krunýř takřka neprodyšně uzavřít. Obývá pestrou škálu stanovišť - listnaté lesy (smíšené jen zřídka) a jejich okraje, křovinaté oblasti, pastviny, okolí potoků, bažinaté louky atd. do nadmořské výšky 500 m, s průměrnou populační hustotou 2-24 jedinců na 1 ha (Farrell et al. 2006, Ernst a Lovich 2009), pouze v pohoří Sierra de Tamaulipas vystupuje až do 900 m nad mořem. Vlivem ničení biotopů, znečištění ovzduší, přítomností pesticidů, zvyšujícímu se výskytu chorob, vysokou úmrtností na silnicích a narůstajícími predačními tlaky (těmi jsou nejvíce ohrožována vejce a mláďata), dochází u většiny populací k trvalému postupnému poklesu o 30% za 50 let. Alarmující jsou pak údaje o T. c. yucatana, jejíž početní stavy ve volné přírodě dnes odborníci odhadují na méně než 10 000 jedinců (!) obývajících 18 vzájemně izolovaných lokalit. Samci velkých poddruhů dosahují délky až 23,5 cm, samice 20 cm (u menších poddruhů do 16 cm). Obvyklá délka života se pohybuje mezi 50-80 lety. Přestože v příznivých podmínkách může být i výrazně vyšší (absolutním rekordmanem byl jedinec údajně starý 138 let - The Guinness Book of Animal Fact and Feats, Gerald Wood, 1983), dle zdrojů IUNC většina zvířat v současnosti nepřesahuje 25-35 let. Generační doba je odhadována na přibližně 35 let. Chov: Prostorné terárium "lesního typu" s vyšší vzdušnou vlhkostí (vyjma T. c. triunguis nesmí klesnout pod 70%), vybavené úkryty a překážkami udržujícími želvu v kondici. Ráda se zahrabává, proto musí být vrstva substrátu, např. hrabanky, poměrně vysoká. Názory, zda by měl být podklad udržován suchý nebo vlhký, se u jednotlivých autorů naučné literatury různí (lze spekulovat, že dík obrovskému areálu rozšíření mohou být pravdivé obě varianty, patrně ale vždy s ohledem na lokalitu původu, která je ovšem finálnímu chovateli jen málokdy známa, nebo poddruh - T. c. triunguis oproti ostatním upřednostňuje sušší prostředí, zatímco T. c. major vyhledává mokřady), situaci proto usnadní, pokud získáme želvu z odchovu, napodobíme-li co nejlépe podmínky nastavené chovatelem od kterého jsme zvíře koupili. Žije terestricky a (s výjimkou T. c. major) neplave, přesto se ráda koupe a hodně pije, v nádrži proto nesmí chybět prostorná mělká nádoba (do 8 cm hloubky) s čistou vodou. Teplotní rozmezí udržujeme mezi 18 °C v noci a 29 °C přes den, vhodné je UVB a možnost lokálního výhřevu. Potřeba a délka zimování se liší dle jednotlivých poddruhů. Možný je i letní výběh, oproti želvám rodu Testudo je zde ale nutná větší opatrnost při náhlém ochlazení. Poddruhy: Terrapene carolina carolina (Linnaeus, 1758) Terrapene carolina bauri Taylor, 1895 Terrapene carolina major (Agassiz, 1857) Terrapene carolina triunguis (Agassiz, 1857) Terrapene carolina yucatana (Baulenger, 1895) Zajímavost: Druh T. carolina je znám z fosilních nálezů spadajících do doby před až 5 miliony let (pro srovnání - evoluce rodu Homo začala před cca 2,4 miliony let oddělením od australopitéků a náš vlastní druh se objevil teprve před necelými 200 000 lety). Nejstarší nálezy rodu Terrapene z Nebrasky pak spadají do obd. před 15 mil. let (miocén), kdy se jeho tehdejší zástupci ještě podobali vodním druhům. |
Žije v terárku: | |
Zakoupeno: |
» Zobrazit ceny v obchodech « (získáno z Výdajů v teráriích návštěvníků) |
Biolib.cz: | odkaz |
Podobné: |