A jejda. Sice reaguji na již ne zcela aktuální dotaz, pokud by ale měl někdo v budoucnu podobný problém a vlákno si procházel, zde se nešťastně sešlo hned několik zásadních problémů.
Měknutí krunýřů u vodních želv (u pětiletého, tzn plně dospělého jedince, v rámci výrazného pohlavního dimorfismu již na první pohled samičky, nikoli želváka) bývá zhusta způsobeno předávkováním vitamínem A. Ve snaze dopřát zvířátkům co možná nejlepší krmení jim, vedeni dobrou vírou, neznalí chovatelé dost často doslova vyrábí zdravotní problémy nutričně bohatší potravou, než na jakou je metabolismus želviček nastaven. Druhá varianta je dlouhodobý nedostatek přísunu vápníku (ta mi ale, vzhledem k pěkné stavbě karapaxu připadá méně pravděpodobná), popřípadě kombinace obou faktorů.
Specifické chorobné změny na krunýři oslabeného zvířátka pak vyvolala sekundární infekce, zde se dvěma možnými původci:
- V lepším případě bakteriemi rodu Beneckia, což se dá léčit, VŽDY je ale nutno napadenou okostici (pod štítky nezřídka až konzistence taveného sýru) chirurgicky odstranit! Bez tohoto zákroku se jakákoli léčba míjí účinkem, nemůže fungovat.
Jako první tato nemoc, lidově zvaná "hniloba krunýře" napadá plastron, pokud se rozšíří až na karapax, jako v tomto případě, jde již o silně zanedbaný stav s krajně nejistým finálním výsledkem.
- V horším případě se jedná o SCUD, infekci bakteriemi r. Citrobacter. Ta může mít (při napohled naprosto stejných symptomech) i mnohem rychlejší až akutní průběh... Léčba neexistuje, úmrtnost je 100%, dělat se s ní nedá naprosto nic
DŮLEŽITÉ PRO VŠECHNY CHOVATELE ŽELV!:
Jsou-li jakémukoli druhu (lhostejno, zda suchozemskému, semiakvatickému či vodnímu) aplikována antibiotika, přímo se to rovná popravě! Pro specificky fungující organismy želv jsou i nejslabší antibiotika vysoce toxická, nepřežijí je. Chemická kastrace je prakticky okamžitá, selhání ledvin a jater následuje velice brzy. Jakmile se sesypou játra, je konec. Většina běžných veterinářů nemá o tomto faktu (nejde o můj výmysl - už v minulém století na to téma vyšlo několik odborných studií i knih, včetně vynikající veterinární příručky Gunthera Kohlera, dosud běžně dostupné a recenzované mj zde na webu v sekci Literatura) nejmenší tušení, nemoci plazů a obojživelníků dosud nepatří do standartní výuky, a tak postupují zavedeným stylem "Nevím-li, co zvířeti je, podám širokospektrální antibiotika." U savců to uspokojivě funguje, u ptáků, ještěrů i hadů většinou též, želvy to ale naprosto nesnesou...
Vždy je třeba vyhledat specialistu!