Život s králikom

Zdravím, už je to asi měsíc, co jsme pořídili do větší klece pro samce zakrslého králíka i samičku (samec samozřejmě kastrován) a spolu dělají hrozný bordel a rachot. Napadlo mě objednat plexisklo 4mm 3x-150*50cm a 2x-50*50cm, slepit to k sobě izolepou na plast a zevnitř to vyztužit lepidlem na plast, aby náhodou něco mezi spoji neprosáklo. A na vrch nějaké pletivo nebo tak. V takovém teráriu by snad neměli jak dělat rachot ne? Rozhodně ne jako kousání, trhání s klecí a vyhazování hoblin. Myslíte si o tom něco? Díke.

Už je to v poriadku a práve som mu zbalila všetko harampádí a ideme na dovču králik sa má k svetu ale keď prečítaš a budeš mať nejaké dotazy prosím napíš buď správu alebo koment

Zítra či pozítří si to důkladně pročtu, slíbit výsledky Ti ale nemohu. Každý trochu vývojově složitější tvor je svým způsobem jedinečný, o jeho interakci s konkrétním prostředím už ani nemluvě...

No už dva dni chodím s králikom po klinike. :( Zatiaľ nevieme čo by mu mohlo byť, ale ak sa niekto vyzná poprosím vzhliadnuť moju prezentáciu a denník sú tam všetky informácie.

V poriadku pochopili sme tvoje úmysly.

Áno býva v zmesiach ale ja zmesi nekupujem doma si miešam krmivo vlastnoručne s overených zložiek.

Pardon, omlouvám se za OT. Kdyžtak to promažu

Mám pocit,že svatojánský chleba je i v kupovaných směsích.Sice kupuju pro činčily,ale občas beru i směs pro hlodavce.

Neni to prehnané množstvo tvorí to asi 1/7 zložiek jeho kŕmnej dávky 30 g (granulová zmes doma miešaná)

Všetkého veľa škodí, myslím že trocha toho chleba mu neuškodí.

Vie mi niekto vysvetliť prečo nemám králika kŕmiť svätojánskym chlebíčkom ?

Nahodila som do fóra tému o králikoch nie o význame pohlavia v spoločnosti

No jó, on chrápe! Pokud má paní honí ve tři ráno otravně koncertující cvrčky uprchlé z terka po ložnici a spokojeně chrnící já do toho zachrápu, taky zmlknou a dělají že nejsou. Poté co si ona lehne, převalí mě na bok a začne usínat, začnou samozřejmě vyřvávat nanovo...
Mj. i proto chodím od jara do podzimu na konipasy na louku - ti alespoň v noci vychovaně spí a cvrlikají teprv po vyhřátí ráno, čímž profláknou svou polohu hladovým ještěrkám - a za chvilku je klid

No já už jí říkala,ať se neukazuje před nikým jiným než přede mnou,ale když to tak pokazila. Jenže jsem zjistila,že tu není sama. Musela jsem se ráno smát,když mi manžel řekl,že do 3 hodin nespal.On se spíš ve 3 vzbudil,aby si odskočil a zhasnul lampičku,která mu svítila do jeho chrápání.

Fígl je v tom ji vůbec nechytat. Mám k tomu takovou veselou historku:
V devadesátém sedmém nebo osmém (to jsem ještě dělal scénický šerm) jsme si postavili s kamarádem velký historizující stan pro asi deset lidí v táboře pro účastníky "bitvy" pod Okoří. Zázrak že jsme to monstrum ve dvou vůbec dali do kupy (výsledek sice připomínal rozšláplý kelímek od jogurtu, ale aspoň nám tam nepršelo ), díky tomu jsme se ale seznámili s fůrou lidí - když někam vyrazí celá banda, tvoří obvykle uzavřenou společnost "slejzající se" max. jen se členy jedné či dvou dalších spřátelených skupin s nimiž má už pár společných akcí za X sezón za sebou... Jen ve dvou a navíc s takovým cirkusovým šapitó jsme ale přitáhli pozornost všech - kde kdo se přišel podívat na to, jak to monstrum které dva lidi prostě logicky nemůžou postavit vůbec drží poté, co je postavili právě jenom dva .
Protože po celý víkend co chvíli lilo, měli jsme tam neustále plno. Jeden chlapík si pak všiml: "Hele, slyšíte taky to hryzání?" Chvíli jsme se rozhlíželi a - na Lojzkovo batohu seděla myš a jedla kousek tatranky (anebo čeho). Prostě jsme si postavili stan nad číslem popisným jejího trvalého bydliště a naservírovaji jí až pod nos hromadu krmení. Kdosi zahlásil "Týjo, vona se vůbec nebojí" a kamarád jí hned přistrčil ohryzek z jablka co chřoupal... Vzala si ho.
Za tři dni se ta potvůrka už i nechala odrbávat prstem za ušima a brala si jídlo přímo z našich rukou . Největší fór byl ale v pohledu na tu bandu vousatých oplechovaných hromotluků řinčících meči a sekerami, jak mají "kino" z takového pišišvora a scházejí se za účelem jeho krmení

Pokud se zvířátko nebudeš pokoušet odchytit (tím je nanejvýš spolehlivě zaplašíš) ale získáš si pomalu jeho plnou důvěru, nakonec se k Tobě příjde i přimazlit - mě ta divoká myš vlezla nakonec i do spacáku (ne prázdného, v tu chvíli jsem jej vyplňoval, a děsně mě při tom lochtala )

Tak já si myslím,že ta potvůrka mě má na háku od začátku.Teď,jak jsem oddělala polštář,jen na mě koukala a snad by se dala i chytit Myslela jsem,že manžel neusne.Po převlečení peřin,slyším,jak tam chrní.

Jo, máš recht - měli jsme PANA KOCOURA. Největší frajer, mohutný skoro jako Felis silvestris (což je na domácího čičmunďáka hodně velký nářez - to jak kdybych divokého kocoura přirovnal k rysovi!). Máti ho pak dala vymyškovat (táhlo mu na osmý rok!). Výsledek - když se krátce poté pokusil naskočit na říjnou kočku, začal za chvíli naštvaně vřískat a sekat si tlapkou mezi nohy. Pak upadl do deprese. Z té se dodnes nevyhrabal, všechno je mu fuk a vyplešatěl na celé zadní půlce těla. Ocas má jak potkan...
Kdyby ho zakousl vlčák v době jeho největší slávy, možná by to vzal přímým směrem a namistrovaně do jakési kocouří Valhaly. Ale takhle? Kouknu na tu trosku někdejšího frajera a brečel bych. Pokud někdo takhle sejme alfu, postaral se mu o peklo na zemi...

K myšce - rozhodně ji nenaháňej, nauč ji aby Ti věřila. Nejsnáz to jde přes jablíčko nebo tak (osobní zkušenosti). Tak do dvou týdnů v naprostém klidu už Ti možná napochoduje i do ruky

To je zkrátka život a musí se tak brát.Jsou i horší věci.Já jsem to nikdy neřešila,ono to řeší mě.A cpát se pořád hormonama se mi taky nechce.Psala jsem to jenom proto,že takový zásah opravdu změní kus osobnosti.Jo,ale teď mám horší problém.Po hadovi v chodbě se nám tady usadila myšička domácí-potvora je tak oprsklá,že už se ani moc neschovává.Chtěla jsem ji potichu odchytit,aby ji manžel neviděl.No,nevlezla mu ta mrcha do postele.To jsem si zase vyslechla.Ten ty tvorečky přitahuje.Tak jsem nasadila nejtěžší kalibr-kočičky.Zklamali,kluci vůbec nezabrali a Princezna má zase jiné myšlenky-sice je skoro podzim,na ní leze jaro.Tak holt musí nastoupit pastičky,což strašně nenávidím.

Holt do určitého věku se biologické hodiny neozvou. Na rozdíl od spousty holek (zde vlastně odpovídám Hunterovi) my samečci nejdřív řešíme přírodou naprogramované jiné věci - např. vedeni instinktem si získáváme co nejlepší postavení ve skupině do budoucna (ani studia nejsou vlastně o ničem jiném - mmch. kolik študáků si ten či onen obor vybralo a kolik tam za ucho dotáhl neporovnatelně zkušenější tatínek?) a i bezprostředně třeba oplocením pozemku, nápisem na zvonku, podepsáním si cviček v šatně na základce či automatickým sednutím si o dvě řady v autobusu jinam než kde je "ten divnej chlápek" ohlašujeme totéž - tím vším si vymezujeme teritorium, byť toto prastaré instinktivní jednání drtivé většině jemu podřízených aktérů nedocvakne ani náhodou. A to ani při pohledu na partu grafiťáků vyhlašující "válku" jiné bandě přestříkáním jejich tagů . Ne že bych tyto nějak snižoval, o to se beztak starají úspěšně sami a osobně jsou mi šuma fuk, transparentně a jak na talíři zde ale máme modelový příklad teritoriálního chování ve smyslu: pejsek počůral patník, jiný potvrdil hranici území "já pán, ty pán" a další se cítil jako mistr světa - a přeznačkoval jim to krajně urážlivým způsobem. Obvykle zamindrákovaný čivava, co nepochopil že až na něj jednou spřátelení rotvík s dobrmanem padnou a podají si jej, nezbude z něj ani chlup .
Kdo má dominantní čich, používá pachové stopy. Kdo má dominantní zrak, prozměnu něco někam maluje nebo postaví plot... Anebo zpívá, pokud se narodil jako kos či pěnkava (dominance sluchu). Od časů trilobitů stále stejné chování (rybička rájovec či betta roztahuje ploutve)...


K tomu "přechodu" níže... fakt nevím co napsat. "Upřímná soustrast" je neupřímností tak provařená hláška že bych ji radši vynechal, a říct že si to umím představit taky jenom kec. Neumím si to představit. Pro mě je podobně frustrujícím vědomí, že momentálně nemohu uživit, ubytovat a zajistit kvalitní vzdělání dalšímu potomku (a na všemožné eventuality a rizika připravit a chránit dokud budu živ ani tu jednu princeznu), tohle je ale o hodně dál. Čili na rovinu upřímě - nechtěl bych to zažít

Trochu zasáhnu do hovoru.Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit Sašovy komentáře.Roku 2004 jsem prodělala operaci.Tím pádem jsem měla uměle vyvolaný přechod a s ním všechny související pocity a hlavně nepříjemné obtíže.Co mi nejvíc vadí ( i když jsem nikdy neřešila,že už nemůžu mít děti..mám dvě a to je až až na strach o ně. ),že jsem přišla o takovou tu životní jiskru,v podstatě jsem zbabovatěla a to se nedá ničím ovlivnit.

No jo, "Frojdovsky" vzato je ale celá evoluce jen a pouze o tom, bez ohledu na to zda si to její aktéři uvědomují či ne

Tak predstaviť si tam seba, hmm. Ja som tvor ktorý nemá potrebu značkovať svoje územie a za každú cenu sa rozmnožiť. Ale tak v istých veciach máš pravdu, ale dakedy by som radšej kastroval niektorých ľudí bez ohľadu na to ako im bude ...

To sice dobře píšeš v rámci praktičnosti, když to ale vezmu z gruntu od podlahy a vypíchnu princip - buď jsem před pořízením si zvířete plně srozuměn s jeho přirozeným chováním a tomu přizpůsobím podmínky do kterých příjde (tedy např. ve městě byt, to stvoření se o to beztak neprosilo), nebo si je prostě nepořídím (proto jsem si např. dodnes nepokusil do obýváku nastěhovat koně, i když bych ho moc moc chtěl).
Pokud si myslím že mám rád kocoury, nebudu to dokazovat odřezáním jejich reprodukčních orgánů (aby mi teritoriálním značkováním nezasmradili každý výraznější předmět v dosahu) či amputací drápů kterými by zanedlouho zlikvidovali drahou pohovku. Pokud nechci aby se má knihovna změnila velmi rychle na hromadu skartovaných podlouhlých odřezků, nepořídím si papouška agapornise a mám-li v obvzláštní oblibě kabely od compu a tomu podobně, nevypustím na volno potkana, který je při první příležitosti ohlodá až na žhavý drát - nemůže si pomoct, prostě to udělá - a to je fór, jemu se nic nestane (Tobě ale jo, když na to šlápneš. Mě se to stalo )

Hele, ruku na srdce - léta tu smrtelně vážně řešíme psychické pochody kdejaké žáby či dokonce brouka v té či oné skleněné krabici, rozřezání docela inteligentních savců ale bereme jako normální a praktickou věc (dělá se to odjakživa, takže je to určo v pořádku ).
Sečteno podtrženo: buď jsem teda na to konto já úplně mimo a povedlo se mi dokonale zešílet po vzoru pana Landy při rozdávání Slavíků, nebo je (slovy klasika) "cosi shnilého v království Dánském" a etika a cit je jenom něčím co vynecháme pokud se nám to nehodí (a nezavřou nás za to). Po zvážení standartních reálií bych fakt nechtěl být zvířetem v rukou "milujícího" člověka

Pokud se ovšem někdo postará o takto "zmasakrovaného" tvora, pak mu samozřejmě fandím. O tom žádná

Na kastráciu mám názor taký, že ak nechcete mať ošťaté steny do pol metra je fakt dobrá. Ono mne značkovala aj samica a bola to sranda zmývať zo stien, nie to ešte od samca. K tej agresivite, mám samicu ktorá kastrovaná nie je a aj tak robí všetko čo popisuješ. Ak nedostane čo chce trieska miskami kade tade, tak jej ich proste vezmem a nech sa aj na hlavu postaví. Od puberty je agresívna, neznáša psy, mačky, králiky, proste nič, ani morča. Keby si k takému králikovi kúpila niečo iné tak by to trpelo. Nemyslím si že by trpel kastráciou, je to skôr rozmaznanosťou a tým že bol zvyknutý na to že to má. Sú to niečo ako absťáky. Moja druhá samička, ktorú som kúpil ako dospelú, nie je taká lebo sa jej nikto takto nevenoval, občas dostali žrať a toť vše. Boli časy keď som mal pernamentne dodriapané a dokúsané ruky...

Tak ak chceš nahradiť jedno jedlo nejakým iným tak do pôvodného začni primiešavať pomaly to nové, pomaly preto aby si jeho žalúdok zvykol. Môže sa stať že ti vypapá pôvodné a to nové ý´žrádlo nechá, ale ak je dobré tak by tomu mal prisť na chuť. Ja im dávam rôzne veci, ale obilninám sa vyhýbam, pretože nemajú toľko pohybu ako v prírode a rýchlo by pribrali a to nechcem ( bohužiaľ už sa aj stalo a králici chudnú dosť ťažko )

Čili morčata vynechme. Nějak mám z níže zmíněného pocit, že Tvůj králíček trpí (dík kastraci) častými bolesmi hlavy a odtud pramení jeho agresivní stavy. Kdysi jsme měli podobně vynervenou kočku a v rámci soužití s ní pomohla až několik let trvající terapie - kdykoli sekla anebo se natrvrdo zahryzla tesáčky, byla něžně pohlazena v doprovodu uklidňujících frází typu "Tytinko, zlatíčko, máme tě moc rádi..." (mě osobně potlačit instinktivní obranné reakce trvalo docela dlouho - když z Tebe cáká červená, nemáš moc tendencí tvářit se mile)
Během dvou až tří let zkrvavených rukou a nohou při jejích prudkých výkyvech nálad, kdykoli to na ni přišlo, to ale náhle začala korigovat - jakmile pocítila že na ni ten výbuch leze, vyprostila se nám z rukou a běžela se vyvstekat na opačný konec bytu, tam kde nikdo není a nikomu neublíží... poté se zas vrátila přimazlit (věděla, že už nebude mít psychický kiks )
Z devatenácti let jejího života byly problematické jen první tři... Sice očistec, ale nakonec to stálo za to

Tak mě na to konto napadá - proč vlastně někdo kastruje králíka? Vždyť to nedává ani hospodářský smysl...

S morčatami mám dlhoročné skúsenosti no nebývam sama a ostatný rodinný príslušníci nestoja o kvíkanie morčiat ... žiaľ .... boli časi že som ich mala v jednej izbe 20 ...

Mohla by. Pokud ovšem nepůjde o povahou dominantní samici, která by mu jeho nedostačivost permanentně neotloukala o hlavu. Modelovým příkladem je naše vlastní vnitrodruhové jednání (do puntíku zděděné po zvířecích předcích ). Příkladem za všechny je naše skupina agam vousatých - obrovitý hromotluk Rudolf není příliš sexuálně aktivní, roli alfy ve skupině převzala o polovinu lehčí samička Alice (jeho si vodí jako pejska na špagátku, klidně mu krade sarančata přímo z tlamy a druhou samičku Týnku mydlí co se do ní vejde při každé příležitosti, mě ovšem vnímá jako jakousi obrovitou nadřazenou agamu a co chvíli se mi přiťapká přimazlit...). V jakém poměru oproti ještěrům je savec? Soužití třeba s morčátky (navzdory vžitým představám docela inteligentními tvory) by pro něj mohlo být uklidňující a docela pohodové. Ta jsou nesmírně tolerantní a přátelská pomalu ke všemu co se je nepokouší sníst

mohla by to zmierniť spoločnosť samice ?

No já to taky nepsal stylem že bys za to mohla, ale že se s určitými fakty prostě musí počítat (nadto přirozeností samců je zkrátka zápolení o genetickou svrchovanost, jednoduše právo oplodnit co nejvíc samiček v dosahu). Stačí mi náš "kocourek" Talů - druhdy sebevědomý obrovitý PAN kocour, poté co jej má máti nechala vymyškovat jen roztřesená napůl plešatá obtloustlá troska, co nevynechá jedinou příležitost chňapat tlamkou po mé moči kdykoli si odskočím na hajzlík - prostě se až zoufale pokouší doplnit si samčí hormony... Když si vzpomenu kým ten tvor mezi svými byl a čím je teď, je mi z toho pomalu na zblití. A on to tak moc moc dobře ví...
Ta hláška o roztrhání vlky byla zkrátka jen a pouze o tom, co by si každý samec, mít možnost volby, bez ohledu na druhovou příslušnost přirozeně vybral před vyřezáním. Je-li to zvíře už takto postižené, musí se nutně volit strategie zohledňující daný handicap a to tím stylem, aby se alespoň částečně jeho pozornost odvedla od zmíněného. Což ale bude dost těžké...

a ja b som ho nikdy nevykastrovala práve že na to moc mrzí pretože by mal prekrásnych potomkov ... vyrastal roka apol so svojim bratom v jednej klietke a obaja boli vykastrovaný .. on brata týral nepustil ho k jedlu, bili sa a proste povodní majitelia sa rozhodli Danyho dať preč a ušetriť surodenca .... Dany je neskutočne silný temperamentný samec preto bola škoda ho vykastrovať ....

Ano ja rozumiem všetkému čo si napísal no napriek tomu ho neroztrhám pretože je ne neskonale krásne, silné a zdravé zviera .... chráni si ma pre dinými zvieratami (psy mačky a iné králiky ku mne nepustí) poslúcha základné povely na slovo ... (do búdy, papať, pod von, zostaň) z rodiny verí len mne takmer všade ma nasleduje ( nechodí so mnou nakupovať)

Má obrovské rozlohy výbehu, množstvo hračiek, dovolím si tvrdiť že nadštandardnú starostlivosť no to stravovnie sa mi nepáči. Ak nemá granule schytí misku a adokáže ňou dva dni trieskať o klietku ... bez zelene vydrží

Vieš konkrétne napovedať ?

Tak dle mého selského rozumu a nějakých těch osobních zkušeností - nejdřív nech toho tvora ať si dělá co chce. Nespěchej na něj. Kdo ví jaké frustrace si nese z dřívějška (?), no a ty ze sebe nejdřív musí "vystřílet". Nehledě o nasbírání zkušeností co by jako mrně přirozeně získal od maminky kdyby měl možnost vyrůstat v přirozené skupině (a ruku na srdce, kolik králíků tu možnost má?). Prostě si nejdřív získej jeho naprostou důvěru a teprv pak to citlivě nasměruj kam chceš.

Pravděpodobnost úspěchu zde konkrétně samozřejmě dost snižuje silná "samečkova" frustrace z absence varlat. Navzdory obecně rozšířeným alibistickým tvrzením že si zvířata svoji sexualitu neuvědomují, je pravý opak pravdou - potence je alfou a omegou v jejich společenském žebříčku a to obzvlášť u samců - fyzicky dominantní jedinec, jakmile je zbaven reprodukční schopnosti, propadá se automaticky na totální vnitrodruhové společenské dno. A moc dobře o tom ví
Další problém je následná hormonální nerovnováha v jeho těle. Díky ní trpí kastráti (doloženo dík vědeckým studiím lidských eunuchů v 18-19 stol., viz fenomenální operní sopranista Farinelli) častými bolestmi hlavy plus silnými depresemi (nedostatek serotoninu, mozkové synapse nefungují jak by měly...), o změnách na životně důležitých orgánech nemluvě (zvíře ale samozřejmě o svých duševních stavech příliš s člověkem nepokecá). U tvorů vymyškovaných před dosažením pohlavní dospělosti lze dokonce typické patologické změny vysledovat i na stavbě kostí - když archeolog vyhrabe tisíc let staré ostatky čehokoli a ví čeho si všímat, pak Ti prostě řekne která kost náležela býku a která volovi ... takový tvor je zkrátka doživotně v hajzlu a naprosto nic to nesrovná. Kdyby ho roztrhali vlci ve chvíli kdy byl ještě plnohodnotným sebevědomým samcem s náležitým postavením ve skupině, bylo by to pro něj lepší než taková pomalá odúmrť (postižený člověk se jde oběsit, zvíře je dokonale klidné i v přítomnosti predátora kterého by se jinak děsilo a začalo zdrhat - volkům, valáškům atp. je obvykle všechno fuk... čili chytrému napověz )

prestať mu dávať to čo mu dávaš a dať mučosi iné, ale nie náhle ... pomaly aby si jeho trávenie zvyklo ... veľa šťastia.

Môj králik dokola žerie to isté : mrkva, vňať z mrkvy, šalátová uhorka, suchý chlieb, granule a seno .... ako ho naučiť na inú stravu ? ... čo mu ponúknuť a neublížiť mu ? Držím mu stále váhu okolo 1,5 kg .... má dva roky keď behá po záhrade výnimočne do niečoho zahrine ale ešte nikdy sa naozaj nepásol a sem tam obhlodáva mladé kroviny. Existuje riešenie ?

Ahojte!

Vytvorila som novú tému zameranú na králikov chovaných doma. Často mám potrebu získavať jednotlivé informácie o problémoch v ich chove.

Mám doma 1,5 ročného samca králika levia hriva a je vykastrovaný. Ku mne sa dostal asi pred mesiacom dali mi ho pôvodný majitelia "na polievku" zabaleného v starom koberci, pretože sa ho báli dotknúť. Že vraj, je príliš agresívny za dobu čo ju u mňa robí neplechu len zriedka. A z celej rodiny uriznutia padli zatiaľ len na moju adresu. Asi preto že mu venujem viac času a energie. Ďa len v mojej prezentácií padlo pár rád ohľadom kŕmenia. Premýšľam či jeho chovanie nemôže ovplyvniť aj táto stránka chovu. U mňa je vystavený neustálemu cestovaniu, čo pokladám za stresujúce pre to malé zvieratko ale ak sa mám starať bude to tak musieť byť.

V skratke ... myslím si že je to zviera frustrované a chcem mu pomôcť nájsť pokoj a šťastie.

Prosím o rady a typy v mene všetkých, ktorý majú doma králikov a potrebujú nájsť rady pre chov ušiakov, ktorý nepoznajú stres.