Můj názor je ten, že člověk si myslí, že od psa ví, co může očekávat, kdežto od hada ne...ten se řídí nějakými instinkty a v podstatě nikdy nevíš, co udělá.
Nehledě na to, že když po tobě jde pes, tak máš šanci, že když mu třeba plácneš jednu přes čumák, tak dá pokoj a podobně, kdežto ve chvíli, kdy tě jedovatý had kousne je vymalováno - sháněj sérum, máš na to pár minut apod.
Já osobně bych jedovaté hady nechoval, ale nemám nic proti tomu, když je někdo má, jsou nádherní (zbarvení, tvar hlavy a spousty dalšího), a proto dokážu pochopit, co na nich jejich chovatele tak přitahuje. Ovšem i ten nejzkušenější chovatel může udělat takovou chybu, která mu může být osudová ... což samozřejmě platí i pro chovatele zmíněných psů, ale přecijen chov psů je lidem přirozonější, než jedovatých hadů, tak nejspíš proto ten odpor.
Já mám dvě korálovky (kalifornskou a šedou). K jedné mám takovou důvěru, že si myslím, že i kdybych na ní šlápnul, tak mě nekousne...kdežto tu druhou vyndavám do dneška v rukavicích, protože po mě už 2x chňapla (takže vyndám v rukavicích a pak si je sundám a už ji vemu do ruky, asi mu vadí, že mu strkám ruce do terárka) a to se k oběma chovám naprosto stejně - ve stejné dny dostávají myšku (buď oba v terárku a nebo oba v kýblu), oba jsou stejně často ve styku se mnou, ... a z toho je vidět, že had je (podle mého názoru) "neochočitelný", buď je mu všechno jedno a nebo je zkrátka divoký.
Snad ti moje odpověď udělala aspoň radost