Pavouk obvykle v přírodě hlodavce (či libovolné jiné teplokrevné) nežere. Naopak je jejich častou kořistí, a to včetně myšovitých, kteří si s ním dokáží obvykle bez větších problémů poradit. Do nory s miminky se nemá (i z hlediska jeho stylu lovu) šanci dostat nikdy (jednak ho ani nenapadne tam vlézt a jednak by ho maminka myš ve stísněných prostorách její vlastní chodby rozkousala na komponenty prakticky okamžitě), jeho trávení si proto s určitými kombinacemi složení tkání úplně tak košér neporadí. Mohou z toho vznikat i zdravotní problémy. Nejlepší je předkládat jen takovou potravu (či její nejbližší dostupné ekvivalenty), jakou by to pavoučisko právě ve svém přirozeném prostředí potkalo a zakouslo samo. Třeba cvrčky, sarančata, šváby...
Když jsem toto na pár sklípkanářských webech koncem "devadesátek" zmínil jako úvahu na téma pravděpodobnost v lovu a nutričním složení vs. trávicí enzymy, pár lidí se zamyslelo, většina to ale přešla stylem "dělají to autority, určitě to bude kvalitní". V zásadě mě vypískali aniž by si všimli, že zmíněné autority doporučovaly tento příkrm jako nouzovku...
Můj názor je, že krmit dlouhodobě nepřirozenou potravou logicky přinese nepřirozené důsledky...