S tím, co je jako roska běžně k dostání, bych byl osobně krapet opatrný - jde o nejmíň tři čtyři kryptické druhy, které bez pitvy a mikroskopu nerozliší ani Pánbůh
. Všechny jsou sice odolné, "nenáročné" a dík zanedbatelné toxicitě, nekousavosti a nevyčesávání žahavých (silně alergeních) abdomenálních chloupků vhodné pro začátečníky, rozdíl mezi jedinci ze subtropických až tropických nížin je ale proti dalším z klimatu And při hranici věčného sněhu přeci jen odlišný (někteří mají potřebu zimovat, klidně v lednici, přes léto je pro ně běžná pokojová teplota na hraně přežití v pro ně příšerném vedru, zatímco jiné by takové vymrznutí zabilo...)
Osobně bych pro úplný začátek doporučil spíš s ničím nezaměnitelnou a dost pohodovou Brachypelma albopilosum, kudrnatého sklípkana
Holata se samozřejmě podávat nemusí žádnému sklípkanovi - pavoučí samice si vykutá noru kterou po zbytek života neopustí nad 30-40 cm vzdálenosti při výpadu na kořist (dospělého putujícího samce prozměnu nezajímá žrádlo ale výhradně jen nalezení partnerky)... Jak by se v přírodě vůbec mohla sklípkanice dostat do nory neporovnatelně inteligentnějších a v jimi nastavených podmínkách solidně obranyschopných naštvaných hlodavců? A vybrat jim hnízdo? Nijak. Na lidi sice působí strašidelně, pro partičku divokých myší je to ale jen vítaná snadná kořist
(před lety jsem četl pozorování chovatelky které utekl asijský sklípkan, schopný hryznutím zadělat dospělému člověku na pár neděl zdravotních obtíží - bohužel pro babouce ho zahlédl dřív než ona její na volno pobíhající laboratorní potkan, kterého by takové kousnutí okamžitě usmrtilo - pohotově zaútočil přes celou místnost, zahryzl se a pak skvěle nabaštil
. Skoro stejně velký sklípkan měl šanci asi jak slepice vůči kuně. Pro většinu obratlovců je to jen velký kus flákoty... možná i proto se drží v těch děrách
)
Lepší než holátko bude dostatečně velký šváb anebo stěhovavé saranče. Nebo několik cvrčků podávaných kapánek častěji.