Tak to se neboj, ze zhruba 800 známých druhů sklípkanů čeledi Theraphosidae (pozor, nezaměňovat sklípkany se sklípkanci - např. r. Atrax! apod.) není žádný pro člověka smrtelně jedovatý, i když u druhů z Afriky a Asie je jistá opatrnost namístě aspoň co se týká malých dětí. Běžně chovaní zemní sklípkani rodů Aphonopelma, Brachypelma, Grammostola apod. anebo stromové avicularie (pozor ale na velké atraktivní "stromáky" r. Poecilotheria pocházející z Indie, kteří jsou hbytí, útoční a poměrně jedovatí), jsou pavouky Nového světa, vesměs toxicky nevýznamnými, často i s mírnou neútočnou povahou
U štírů je to podobné, stačí se jen vyhnout čeledi Buthidae (je obrovská, přitom ale jen asi 20 druhů z ní je smrtelně nebezpečných - a to jsou také komplet všichni prudce jedovatí štíři). Z běžně chovaných je pro děti potenciálně rizikový ještě rod Centruroides, těch pár dalších už je ale spíše věcí odborníků a běžně se to nekoupí.
Oproti standartně distribuovaným "obřím" štírům rodů Pandinus a Heterometrus (zde víceméně platí pravidlo - obrovský štír s velkými klepety = málo jedovatý, zatímco pišišvor s malými klepítky = pravděpodobně průšvih) je i obyčejná vosa prudce jedovatá
(což samozřejmě neznamená, že by bylo dobré ta zvířata tahat někde po venku, skutečně je jim to HODNĚ nepříjemné). Při dodržení určitých jednoduchých zásad se ale vážně není ze strany těchto zvířat čeho bát