Pohoda, ptáš se dobře
V "přírodě" ČR je tradičně považována Emys orbicularis, želva bahenní, která zde žila v hojných počtech ještě před páně Linného zavedením biologické nomenklatury v osmnáctém století, za původní druh (v jemu předcházejících časech se tím nikdo nezabýval, proto je nutno sáhnout do jiných badatelských oborů, např. archeologie).
Stejně jako králík divoký či kapr (a celá řada dalších) zde E. orbicularis vyhynula s nástupem doby ledové. Zda se po odsunu pevninského ledovce vrátila do svých středoevropských výskytišť sama netuším, zatím jsem v odborné literatuře neobjevil zmínky o nálezech želvích ostatků u nás např. v odpadních jamách lidských sídlišť v době před výstavbou velkých klášterů (což ovšem nemusí znamenat že zde nebyly, jen to třeba soudobí historici nepovažovali za nutné zmínit v obecně dostupné populárně naučné literatuře zaměřené jiným směrem anebo jsem já nějaké info přehlédl).
Dohledat zde ovšem lze, že želva bahenní byla od raného středověku ve velkém importována z černomořské oblasti a vysazována podlíž klášterů - dle tehdejších zvyklostí byla považována za rybu (!) a tedy povolené postní jídlo mnichů
. Později se podobně rozšířil chov kapra ( 16. stol.) pocházejícího z přibližně stejné oblasti (viz. Jakub Krčín z Jelčan: dovozový drahý kapr byl tenkrát jídlem společenské elity, zatímco každoročně Vltavou přes Prahu táhnoucí losos krmením prasat a městské chudiny - přesně v tomto pořadí)... Jedinci uniklí do přírody se zde dokázali rozmnožovat, bůh ale suď, zda šlo o "původní" formu, přizpůsobivé introdukované tvory, či mýšence obou zmíněných (nutno také započíst průběžné změny klimatu - mezi 10-13 stol. zde panovaly nejvyšší teploty za podsledních 10 000 let, třicetiletou válku ve století 17. prozměnu vyvolala tzv. malá doba ledová - katastrofální neúroda a hladomor na severu Evropy - za posledních cca 3 000 let nejnižší teplotní gradient). Prakticky všichni nerozmnožující se jedinci u nás jsou dnes ovšem odborníky považováni za nepůvodní (i když ne invazivní) druh - vesměs totiž pocházejí z pokusů o reintrodukci vypuštěním jedinců z Bulharska v poválečných letech...
Problematickými, v tématu na který narážíš, jsou želvy Trachemys scripta elegans. Ty je už několik let zakázáno dovážet do zemí EU (nádherně barevná prťátka druhdy za levno snad v každém zverimexu, která z velikosti kovové dvacky během dvou tří let vyrostla na pětadvacet čísel délky karapaxu a tak obvykle putovala do nejbližšího rybníku)...
V evropské středomořské oblasti představují tyto želvy problém - množí se a vytlačují původní místní druhy. Na sever od Alp se sice nemnoží (pro inkubaci vajec máme příliš krátké léto), odolní dospělci zde ovšem dokáží přežít i v průměru pět let a po ten čas se samozřejmě musí něčím nakrmit. Navzdory tvrzením rybářů sice zdravou rybu nechytí ani omylem, v pomenším rybníčku ale vyzobou např. pulce žab či čolků (kteří by se, nebýt lidské pro krajinu destruktivní činnosti, vzácnými a tedy "chráněnými" nejspíš nestali) snadno a rychle...
Odpověď na otázku, zda okolní "přírodu" ovlivňují negativně, zní ano. Pokouší se přežít a mají hlad...
Perlička na závěr - jediná tuzemská (pravděpodobně) původní želva se dostala v našich zemích na pokraj vyhynutí už krátce před vypuknutím bolševického "radostného budování" spojeného s bezuzdným rabováním a znečišťováním životního prostředí - destrukce kladišť apod. byla už v předválečných letech cílená! Důvod? Přesně tytéž argumenty, jaké uvádí rybníkáři (a rybáři) dnes na adresu nepůvodních a lokálně invazivních trachemysek