Ahoj, obávám se, že taková želva neexistuje.
"Invazivní a zakázané" vynechme, to se dle směrnic platných v EU týká jen Trachemys scripta (výjimku představují registrovaní jedinci "na dožití", např moje pětice rekrutují se z někým vyhozených a druhotně odchycených tvorečků) která se na sever od Alp beztak nedokáže rozmnožovat (pro zdárnou inkubaci vajec o měsíc krátká léta, plus akutní nedostatek vhodných kladišť a dalších nezbytností, v kulturní krajině s drtivou převahou nepůvodních druhů všeho, počínaje dominantními stromy, už několik set let opravdu ne přírodě, absentujících), což je mj prvotřídní ukázkou diletantství jak řady zákonodárců tak rádoby ochranářů, jinak by daleko fundovaněji sepsaný zákon platný už od roku 2005 (!) nesmolili znovu coby žhavou novinku... a řešili aktuální, což je někde úplně jinde. Zjevně jim nikdo neřekl, že zmíněný existuje už 18 let
Za začátečnické, tolerantní k nějaké té chybce a též relativně krátkověké lze považovat některé vodní či semiakvatické všežravé až dravé druhy (podle rodu a druhu se nejčastěji chované, od klapavek, přes pelomedusy, asijské mauremysky až někam k americkým graptemyskám, dožívají cca 20-50+ let), suchozemské jsou ale vesměs o poznání náročnější. To se týká i výživy, která musí být nutričně dokonale vyvážená, nadto bohatá na balastní látky, suchozemské želvy jsou též zhusta koprofágní, čili výkaly např kocoura jsou lahůdkou, a příležitostně i mrchožravé (v přírodě totiž nic jako 100% vegetarián ani masožravec neexistuje, různé skupiny si jen všestrannou stravu zajišťují různými způsoby, s ohledem na možnosti a omezení svého trávicího traktu). "Pampeliška, salát a občas granule" jsou obvyklá laická představa, spolehlivě ale též cesta k želvině zkáze, stejně jako dobře míněná snaha dopřát jí něco dobrého nadstandard. Délka života se pak běžně pohybuje mezi 80-120 (ale i více) lety, dejme tomu v šedesáti je např v našich chovech a "chovech" nejběžnější hermanka na vrcholu sil... Při pořízení mláděte zkrátka počítej s tím že, bude-li chována správně, patrně přežije děti Tvých dětí
No a na mazlení nejsou želvy už vůbec (ačkoli individuální výjimky z pravidla se občas vyskytnou). Z antropomorfního hlediska sice působí roztomile, dík svým oblým tvarům a zdánlivé neohrabanosti (opravdu jen zdánlivé - přelézt např 2 m vysoký drátěný plot není pro zdravou želvu žádný zásadní problém, má-li na to dostatek času), jejich povaha je ale diametrálně odlišná.
Plaz, kterému nevadí pozornost dítěte, ba dokonce takový kontakt i ocení (a dožívá se jen 10-15 let), je např agama vousatá. Narozdíl od želvy jde o společenského komunikativního tvora, který tělesný kontakt přímo vyhledává, patří do jeho přirozeného chování (zde mu příslušníky vlastního druhu supluje chovatel a další členové domácnosti), želvy obecně jsou ale tohoto pravým opakem. V prvé řadě chtějí svůj klid