Ještě je otázka krmení - většina běžně dostupných hadů baští teplokrevné živočichy. Vzrůstem malí hadi myšky nebo křečíky, střední potkany a křečky, velcí morčátka a králíčky. A jejich miminka samozřejmě mordují (nic pro slabé nátury) miminka zde zmíněných zvířat, velké druhy klidně i koťátka a štěňátka!
I to je třeba si před pořízením hada dobře rozmyslet. On se chová tak jak ho příroda stvořila, je to ale chovatel, kdo vybere konkrétní zvíře týden co týden na (brutální) popravu. V sevření škrtiče se umírá fakt dlouho a strašlivě, obzvlášť pokud to had zpacká a místo hrudníku ovine bříško a zadní tlapky...
Co takhle rod Thamnophis? Severoamerické velice barevné užovky způsobem života podobné našim užovkám obojkovým? Dorůstají mezi 60 cm až jedním metrem a živí se převážně rybami. Podle mnohých autorů tera literatury se dokonce dají (jako určitá vyjímka) snadno uvyknout i na neživou potravu, takže krmení rozmraženými ančovičkami z obchoďáku by mohlo být to pravé...
Pak jsou tu hmyzožraví hadi: jednak ze severní Ameriky r. Opheodrys (O. aestivus), krásné sytě zelené štíhlé stromové užovky dorůstající přes metr (bohužel ale nesmírně choulostivé) a jednak maličké cca 30-40 cm dorůstající užovečky r. Eirenis (E. collaris, E. modestus...) z Arabského poloostrova. Blbě se to ale shání.
Další možnost by byli afričtí vejcožrouti r. Dasypeltis. Bezzubí potravní specialisté dorůstající okolo 1 m a vzhledem i zastrašováním nepřítele imitující tamní mohutné zmije. Nevýhodou jejich chovu je, že slepičí vejce dokáží pohltit jen velmi vzrostlé samice, všem ostatním musí být předkládána vajíčka křepelčí (v Kauflandu stojí plato 18-ti křepelčích vajec cca 80 Kč). Výhodou je, že se vejcožrouti krmí jenom na jaře, v době hnízdění snovačovitých ptáků, kterým ve svém prostředí rabují hnízda. Prostě se nafutrují co to dá a po zbytek roku nejedí