Ono se dá sice poměrně dost druhů kombinovat aniž by si navzájem překážely a např. u některých pouštních leguánů ze Sonory je to dokonce lepší než čistě jednodruhový chov - v přírodě bývají nejčastěji k zastižení pospolu na sdílených teritoriích uvnitř kterých každý taxon obsazuje trochu jiná místa a vzájemně spolupracují na systému včasného varování, jenže to už vyžaduje dost prostorné a náležitě ke spokojenosti všech vybavené terko. A samozřejmě znalosti chovatele vycházející z dlouhodobého shromažďování informací o jejich životě v přirozených podmínkách, což se potom může pokusit v umělém prostředí více či méně kvalitně napodobit.
Jinými slovy - pokud v diskusi padne dotaz typu "mám veliké terko, co do něj?", už on sám je vlastně odpověď - Jen a pouze jeden druh. (Nessy, vím že Ty to myslíš dobře a poctivě, pokouším se ale vypíchnout princip) V tom se plně ztotožňuji s příspěvky kolegů níže.
Samotný fakt že si zvířata viditelně nepřekáží rozhodně nemůže (a bez hlubších znalostí ani nesmí) být důvodem je ihned sesazovat dohromady, musíme totiž počítat i s tím co přímo nevidíme.
Příklad: někdo by si mohl myslet, že když užovky r. Thamnophis obývají stejné lokality jako želvy Chrysemys picta (a alespoň mezi dospělci není vzájemná predace), může je mít ve společenské nádrži. Jenže chyba lávky - řada bakterií které jsou přirozenou součástí želví střevní mikroflóry působí v těle hada jako patogen! V ekosystému řeky nebo jezera to není problém, v terku ale žádný ekosystém není (v opravdu velikém vymazleném akváriu se mu lze přiblížit alespoň "na dostřel", v teráriu ale není při nejlepší vůli možné ani to), chybí tam ohromná spousta důležitých faktorů a přes veškerou údržbu mikroby vesele bují. Had přichází s želvími exkrementy do styku v koncentraci kterou jeho imunitní systém dříve či později přestane zvládat, za nějaký čas díky tomu onemocní a následně (úplně zbytečně) i umře... a to proč? Protože naprosto zdravá želva, se kterou bezvadně vychází