Jedovatost (toxicita) sklípkanů

Mnoho (zejména) začínajících chovatelů zajímá toxicita sklípkanů, podle které si pak vybírají chovaný druh. Nutno však podotknout, že důležitost jedovatosti je až za agresivitou druhu (popř. i jednotlivce). Mnoho toxicky významných sklípkanů se nesnaží kousnout a spíše volí jiný druh obrany.

Za jiný druh obrany můžeme považovat:

• vykopávání obraných chloupků z abdomenu (zejména jihoameričtí sklípkani) – chloupky působí dráždivě, zejména po vniknutí na sliznici (způsobují jen svědění, ale pro alergiky mohou být nebezpečné);
• ostřikování útočníka výkaly z řitního otvoru;
• „syčení“- jedná se o zvuk vytvářený třením chelicer o sebe;
• obraný postoj – pavouk se postaví na zadní dva (tři) páry a přední končetiny vzpřímí k protivníkovi (někdy jimi silně udeří o podklad), také se může k protivníkovi obrátit zadečkem a výhružně jej vztyčit;
• útěk do nory (zemní druhy) nebo do vyvýšených míst (stromové druhy);
• kousnutí – sklípkani používají různé druhy toxinů, které vždy aplikují párem chelicer (kusadel). Žádný sklípkan rodu Theraphosidae nemá dostatečně silný jed na zabití zdravého člověka (pokud jej ovšem nepodpoříte např. alkoholem, což Vám může u některých druhů nenávratně zničit játra). U toxicky nevýznamných druhů může naopak hrát roli jejich velikost, potažmo velikost jejich chelicer, které mohou být větší jak 2 cm. Nejen že je jejich vniknutí do těla velice bolestivé, ale kolem kusadel se usazuje mnoho bakterií, které mohou působit zánětlivě.

Jednotlivé obrané metody záleží na druhu, většinou se jedná o jejich různé kombinace.

Přehled toxicky nevýznamných rodů a jejich druhů (o kterých vím):

Acanthoscurria antillensis, A. brocklehursti, A. ferina, A. chacoana, A. geniculata, A. insubtilis, A. natalensis, A. sternalis, A. suina;
Aphonopelma aberrans, A. anax, A. baergi, A. bicoloratum, A. braunshausenii, A. caniceps, A. crinitum, A. eutylenum, A. geotoma, A. hentzi, A. chalcodes, A. iodius, A. jungi, A. mooreae, A. moderatum, A. pallidum, A. paloma, A. schmidti, A. seemanni, A. texense;
Avicularia aurantiaca, A. avicularia, A. azuraklaasi, A. bicegoi, A. braunshauseni, A. diversipes, A. geroldi, A. hirschii, A. huriana, A. juruensis, A. laeta, A. metallica, A. minatrix, A. pulchra, A. purpurea, A. urticans, A. velutina, A. versicolor, A. violacea, A. walckenaeri;
Brachypelma albiceps, B. albopilosum, B. angustum, B. auratum, B. baumgarteni, B. boehmei, B. emilia, B. epicureanum, B. fossorium, B. hamorii, B. klaasi, B. sabulosum, B. schroederi, B. smithi, B. verdezi;
Citharacanthus cyaneus, C. livingstoni, C. longipes, C. spinicrus;
Crassicrus lamanai;
Cyclosternum fasciatum, C. schmardae, C. kochi, C. spinopalpus;
Cyrtopholis anacanta, C. bryantae, C. gibbosa;
Cyriocosmus bertae, C. elegans, C. leetzi, C. perezmilesi, C. ritae, C. sellatus, C. venezuelensis;
Chaetopelma anatolicum, Ch. concolor, Ch. karlamani, Ch. olivaceum, Ch. webborum;
Chromatopelma cyaneopubescens;
Ephebopus cyanognathus, E. murinus, E. rufescens, E. uatuman;
Euathlus pulcherrimaklaasi, E. truculentus, E. vulpinus;
Eupalaestrus campestratus, E. spinosissimus, E. weijenberghi;
Grammostola alticeps, G. burzaquensis, G. grossa, G. chalcotrix, G. iheringi, G. mollicoma, G. pulchra, G. pulchripes, G. rosea;
Holothele denticulata, H. incei, H. sanguiniceps, H. sp. „Kolumbien“;
Iridopelma hirsutum, I. zorodes;
Lasiodora difficilis, L. fracta, L. itabunae, L. klugi, L. parahybana, L. pleoplectra, L. spinipes, L. striatipes;
Maraca horrida;
Megaphobema mesomelas, M. peterklaasi, M. robustum, M. velvetosoma;
Metriopelma coloratum, M. zebratum;
Nhandu tripepii, N. carapoensis, N. chromatus, N. coloratovillosus;
Pamphobeteus antinous, P. ferox, P. fortis, P. insignis, P. nigricolor, P. ornatus, P. sp. platyomma, P. ultramarinus, P. vespertinus;
Paraphysa parvula, P. scrofa;
Phormictopus atrichomatus, P. auratus, P. cancerides, P. platus, P. cautus, P. nesioters;
Psalmopoeus cambridgei, P. irminia, P. pulcher, P. reduncus, P. rufus;
Pseudhapalopus sp.“blue“;
Proshapalopus amazonicus;
Reversopelma petersi;
Tapinauchenius caresheet, T. cupreus, T. elenae, T. gigas, T. latipes, T. plumipes, T. subcaeruleus T. violaceus;
Theraphosa apophysis, T. blondi, T. stirmi;
Thrixopelma ockerti, T. pruriens;
Tliltocatl vagans;
Vitalius vellutinus, V. roseus, V. sorocabae, V. wacketi;
Xenesthis immanis, X. intermedia, X. monstrosa, X. sp. „blue“;

Začátečníkům přetso lze doporučit jen méně agresivní rody: Aphonopelma, Avicularia, Brachypelma a Grammostola.

Za toxicky významné, můžeme považovat všechny zástupce rodů (opět jde jen o mě známé sklípkany):

Aenigmarachne, Anoploscelus, Atrophothele, Augacephalus, Bessia, Ceratogyrus, Citharischius, Coremiocnemis, Cyriopagopus, Encyocratella, Eucratoscelus, Eumenophorus, Haploclastus, Haplopelma, Haploclastus, Harpactira, Harpactirella, Heterothele, Heteroscodra, Hysterocrates, Chilobrachys, Idiothele, Lampropelma, Linothele, Monocentropus, Ornitoctoninae, Ornithoctonus, Pelinobius, Phlogiellus, Phoneyusa, Phormigochilus, Plesiopelma, Poecilotheria, Pterinochilus, Selenocosmia, Selenotypus a Stromatopelma.

Nejaktuálnější verze článku na http://www.vajzi.net/?p=712