Články » Něco málo o odborném názvosloví
Něco málo o odborném názvosloví
Jak už si jistě každý novopečený adept chovu čehokoli (ať je to např. ryba, rak anebo ptáček) všiml, hemží se i běžná populárně naučná literatura přehršlí prapodivně znějících názvů, na jakých si běžný smrtelník může jazyk zlámat při pokusech "to cosi" vyslovit, o všech těch změnách typu písma, toho, proč je to či ono v závorce a co vlastně znamenají ta někam (a proč vlastně?) umístěná čísla, zkratky nebo popřípadě uvozovky už ani nemluvě...
Snad tedy nebude příliš od věci, abych zde něco málo z toho osvětlil:
Na samém počátku se musíme vrátit až do časů páně Jiráskova "Temna", do doby, kdy žil zakladatel vědecké nomenklatury Carl von Linné (1707 - 1788), známý též pod polatinštěným jménem (což bylo tenkrát "in") Linnaeus - Ten roku 1758, po dlouhých letech důkladného bádání, sepisování a třídění na základě vzájemných podobností tehdy známých živočišných a rostlinných druhů, stanovil pro budoucí vědce základní pravidla určování výše zmíněného, a to na základě latinského jazyka. Jazyka už dávno "mrtvého", takového, který se už dále nevyvíjí - a tedy ani nemění s postupem doby. Ideálního proto, aby si badatelé a učenci dokázali bez ohledu na svou mateřštinu či dobu, v níž žijí, vzájemně dokonale porozumnět. I z toho důvodu byla tenkrát latina jazykem vzdělanců...
Pan Linné určil, že rod je nadřazen druhu, notabene co z toho je vlastně čím a také proč je tomu tak, což je platné dodnes, jen se to za ta staletí stalo s nárůstem vědomostí komplikovanějším a složitějším, o tom, že do názvosloví velice rychle prosákla např. slova řecká a poté i další z jiných jazyků, mnohdy domorodá místní, už ani nemluvě. Častým jevem je pak pojmenování dle vlastního jména (zpravidla na počest jiného vědce), označení upozorňující na nějaký typický rys živočicha anebo třeba název, u kterého autor popisu projevil určitý smysl pro humor (jako např. u sklípkanů Stichoplatoris asterix a Stichoplastoris obelix). Ale dost už toho, přejděme k užitečnějším věcem:
1) všechny vědecké názvy se bez ohledu na svůj původ řídí latinskou gramatikou
2) koncovka druhového názvu určuje gramatický rod:
a) "i" na konci slova = rod mužský (viz. Brachypelma baumgarteni - nazváno dle objevitele, německého arachnologa pana Marca Baumgartena, který tyto pavouky objevil v mexickém státě Guerrero)
b) "ae" na konci slova = rod ženský
c) "um" (např. Brachypelma epicureanum, albopilosum apod.) je rodu středního. Zde bych i podotknul, že rod Brachypelma není nazván latinsky ale řecky - "brachys" znamená krátký, "pelma" pak chodidlo, stopu...
d) zdaleka ne vždy je koncovka druhového názvu (pozor, oba názvy musí být vždy gramaticky shodné!) odvozena od něčího jména. Např. sklípkan C. lamanai byl nazván dle odchytové lokality r. lamanaiský les (sředoamerická republika Belize), nikoli podle jakéhosi pana Lamanaie, jak by se na první pohled zdálo. Ono je to jak kdy. Taková Selenocosmia kovariki (Schmidt, 1995) už pro změnu je příkladem pojmenování "podle někoho", v tomto případě známého českého autora publikací o sklípkanech a štírech.
3) jméno autora, vědce, který zvíře odborně popsal plus datum popisu připisované za druhový název, je někdy v závorce a jindy ne. Vysvětlím proč:
a) závorka chybí - jde o autora původního popisu, který je platný svým zařazením dodnes - např. Brachypelma boehmei Schmidt & Klaas, 1993
b) závorka je - autor druh popsal pod jiným rodovým názvem, než jaký je uznávaný dnes - např. Brachypelma vagans (Ausserer, 1875)
4) píšeme-li např. "Chovám dva ještěry rodu Pogona", je namístě uvést rodový název s iniciálou na začátku a popř. kurzívou, jakmile ovšem začneme skloňovat např. stylem "Chovám dvě pogony", písmo už ze zásady neměníme a první písmenko zůstává malé.
Pro lepší přehlednost je rodový a druhový název psán vždy kurzívou, zatímco ostatní údaje standardním písmem. Jistě jste si někdy všimli názvů, které krom výše zmíněného obsahují i zkratky jako "sp./spec.", "cf." anebo "aff". Známá "spéčka" jako např. (zde zabrousím do akvaristiky) Ancistrus sp. označují živočicha, u kterého je sice zřejmé do jakého rodu patří, druhem si ovšem autor není bez detailnějšího výzkumu jistý a popisek nám tedy oznamuje pouze to, že se jedná o "nějaký druh rodu Ancistrus" v tomto konkrétním případě o plodný hybrid několika v chovech vzájemně prokřížených blízce příbuzných druhů. Jindy je to poněkud komplikovanější. To když je třeba daný taxon právě podrobován revizi, z níž vyplývá, že původní zařazení nejspíš brzy dozná změn. Zářným příkladem jsou (u rybiček ještě zůstaneme) cichlidy akary potoční Aequidens rivulatus, u kterých často narazíte na odlišnosti v názvu, ať už je to např. Aequidens sp. cf. rivulatus (tzn. druh rodu Aequidens podobný druhu rivulatus), Aequidens sp. "Goldsaum" nebo A. sp. "Silbersaum" (tedy zlato nebo stříbrolemý Aequidens), kde označení v uvozovkách upozorňuje na fakt, že nejde o oficiální vědecký název, ale spíš o jakési označení "pracovní", které obě formy (nebo možná druhy) vzájemně na pohled nejvýrazněji odlišuje, anebo rovnou "Aequidens" spec. "Silbersaum" aff. rivulatus, kde první uvozovky značí zpochybnění i samotného rodového zařazení a název je možno přeložit jako "jakýsi druh podobný akaře potoční prozatím řazený do r. Aequidens". Jak už jste si jistě všimli, značí zmiňované zkratky podobnost - "aff." = lat. affinis: podobný a "cf." = confer: srovnej, připodobni...
Máte-li v tom trochu "guláš", nevěšte hlavu. Od objevu možného zkoumání mytochondriální DNA které dost divoce zahýbalo zažitými schématy v dosavadních poučkách, ho v tom vědci mají také. Prozatím...
Tento článek samozřejmě nepodává vyčerpávající informace, v tématu natolik obsáhlém vlastně ani nemůže. Snad Vám ale aspoň malinko pomohl v základní orientaci pro další osobní studium...
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 3x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 12.10.2009 • Upraveno: 12.10.2009 • Přečteno: 932x
Schválili: Rexik 21.11.13 • Rex 21.11.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Bezobratlí
| 10.06.2009 | | Chováme achatiny | 2985x |
| 07.12.2010 | | Mouční červi a mýty o jejich výživové hodnotě - PODLOŽENÝ POKUS II. | 1711x |
| 24.01.2009 | | Kudlanky (Mantodea) | 2828x |
| 24.01.2009 | | Hmyzí pochoutky | 3228x |
| 09.12.2012 | | Krok za krokem,jak na šnekárium :) | 190x |
| 31.01.2009 | | Strašilky (Phasmatodea) | 3864x |
| 20.05.2013 | | Chov cvrčků | 8918x |
| 19.10.2024 | | Obří africký šnek: Jak chovat tohoto fascinujícího mazlíčka | 2x |
| 24.08.2009 | | Stručný slovníček sklípkaní morfologie | 1876x |
| 30.01.2013 | | Jedovatost (toxicita) sklípkanů | 284x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 26.09.2009 | | Agamka Trapelus savignyi | 3433x |
| 24.08.2009 | | Stručný slovníček sklípkaní morfologie | 1876x |