No já si třeba přibližně pět let myslel, že je náš Rudolf neplodný - každé jaro sice proběhlo obvyklé dvoření a páření (pak už na to ale zbytek roku dlabal a raději se válel pod lampou s kámošem čukvalou Bublísem anebo s ním rozvíjel samečkovou hru na téma - jeden jistí společné území od spoda, ten druhý zase z vyvýšených míst. Oni se tím baví dodnes), vždy ale následovala jen jediná jalová snůška. Alespoň u Alice. Nebožka Agátka měla minimálně ve své třetí od dosažení pohlavní dospělosti mezi tuším třiceti vejci k ničemu i několik oplozených, protože to ale byla Rudolfova sestra, neinkuboval jsem je. Předchozí dvě výrazně menší nakladla pod topný kámen a pak do květináče s monsterou, obě jsem našel už sušené, no a v průběhu čtvrté se v ní něco náhle hodně hodně pokazilo - byl jsem u toho když začala klást - chvíli pohoda, pak sebou najednou trhla, vyvalila oči, začala se zmítat v bolestech... a o necelou hodinu později mi přímo v dlaních umřela
Sám jsem byl velice překvapený z toho jak se Rudolf "pochlapil". Stačilo jen přidat pubertálního samečka Alfonse od Jany Matějové (nick matejove) z Prahy. Jak se samci obvykle od pohledu nesnesou, náš pan starosta udělal výjimku a hned mladého pána přijal do klanu (mrkni na jejich společné fotky v mé prezentaci, Rudolf je fakt zlatíčko). Jenže mu ten bejček, jakmile se rozkoukal a pochopil že se ho ten kolos ani ve snu nepokusí roztrhat, špatným oplatil. Jednak začal brutálně napadat Alici (samozřejmě ji přitom i znásilnil, pardon napářil... tím stylem že jí na památku zůstaly jizvy a ubyla půlka trnů na hlavě) a finálko napadl i jej. Radši jsem ho dal pryč dřív než se náš hromotlucký pohodář stihl opravdu dožrat... No a ten se v rámci konkurence začal pářit jako divý (akorát na holky nejde silou ale čistě dvořením) a doteď ho to nepustilo - ta halda vajec je zkrátka výsledkem napáření dvěma samci. Necelá čtvrtina mláďat je Alfonsova (Rumcajs jako by mu z oka vypadl, Zrzeček a ještě jeden mají také jeho znaky - táta byl ze šlechtěných barevných variet), většina je ale po Rudolfovi s příměsí Aliciných oranžových znaků a postavou "něco mezi nima" (taková Adélka je ale celý tatínek, dokonce i podědila jeho "defektní" tvary hřbetních skvrn).
V první Alicině snůšce bylo jedno vejce neoplozené a v poslední prozměnu oplozené jenom jedno, v těch dvou mezi nimi životaschopná všechna
. Být to jen od jediného samce, byly by ty počty nižší. Alísek je ale dáma ve středních letech a plodnost u ještěr narůstá s věkem. Mladá Týnka snesla napoprvé jenom pět vajíček
Ke krmnému hmyzu - nakupuji. Sice mě to stojí majlant, od doby kdy krmní švábi jednomu kamarádovi utekli a zamořili půl baráku (jeden z těch druhů co koupíš jako "bezpečné"
) mám zákaz na všechno kromě moučňáků (a to je fór, pár brouků jsme už v průběhu let našli i ve špajzu... jak si tam ty potvůrky, krucinál, najdou cestu přes celý byt?). Ale od jara do podzimu chodíme smýkat, takže se to dá
No a s kanibalismem karnivorních či potravně oportunistických ještěrů se musíš smířit, je to jejich přirozené chování. Co se jim vejde do tlamy a ještě není sexuální patner prostě sežerou. Zrovna včera nám umřelo to hezčí z dvojice mláďat z Aliciny třetí snůšky. Bez viditelného důvodu. Celý den leželo v misce kam tak dvakrát týdně dávám malé vápníkem zasypané moučňáky na příkrm a vypadalo že si jen tak hoví. Že je zcepenělé jsem zjistil až ve chvíli kdy jsem do něj šťouchl prstem aby se šlo taky nažrat cvrčků. Jeho náhlé zesnutí přikládám na vrub momentálnímu příšernému střídání atmosferického tlaku a teplot. Dokonce i u čukval ze Sonorské pouště jsem už dříve povypínal všechny výhřevky, vzhledem ale k tomu že se Bublís i Beruška za poslední týden denně (!) dožadují pití z misky, což je pro daný druh atypické chování, jsem rád že umřelo jen tohle jedno agamátko a nevybralo si to podstatně větší daň. Proč to ale píšu - mrtvolku jsem dal okamžitě zbaštit mamince a ta se nenechala přemlouvat. Jejímu tělíčku to v rámci výživy a regenerace určitě pomůže - ona totiž vůbec neví že sežrala vlastní dítě a i kdyby věděla, bylo by jí to nejspíš fuk